Uplynulo již mnoho hodin od chvíle, kdy byli Walter Marino a jeho syn Chris naposledy spatřeni v moři. Záchranáři nevěří, že by je ještě mohli najít živé. Přesto je ráno čeká překvapení. Nejdříve jakýsi rybář vyloví z vody živého Waltera a o několik kilometrů dál je nalezen i jeho dvanáctiletý syn, který je rovněž v pořádku. Jak dokázali tak dlouho přežít? Jde snad o zázrak?
Za určitých okolností se lidé vzdávají veškeré naděje na záchranu. Mezi takové situace bezpochyby patří, když je někdo delší dobu pohřešován v moři plném nebezpečí. Cesty osudu či Boží prozřetelnosti jsou však nevyzpytatelné, a tak i v takových případech někdy dojde ke šťastnému konci. Lze tedy do poslední chvíle doufat v nemožné?
Záludné mořské proudy
Angela Marino z pláže nervózně vyhlíží svého otce Waltera a dvanáctiletého bratra Chrise. Proč je tak dlouho nezahlédla? Dívka je starostí bez sebe a volá záchranáře. Ti se ihned pouští do pátrání. Nemají to však snadné. V moři u amerického státu Florida je totiž mnoho zrádných proudů, které mohou plavce zanést daleko od původního místa. Navíc se začíná stmívat. Záchranáři nasadí do akce i vrtulník, avšak pátrání je bezvýsledné. Všichni se začínají obávat toho, že moře jim vydá nanejvýš mrtvá těla dvou plavců. Ráno se vydává na moře jakýsi rybář. Náhle si ve vodě všimne záblesku. Pluje jeho směrem a vyloví vyčerpaného avšak živého Waltera Marina. „Kde je můj syn? Ztratil se mi z očí,“ vyhrkne muž sotva se trochu vzpamatuje ze svého nedobrovolného dvanáctihodinového pobytu v moři. Rybář ho předá do péče záchranářů a Walter se spolu s nimi pouští do srdcervoucího pátrání. Spatří svého syna již jen jako mrtvolu vznášející se na hladině?
Udivení záchranáři
Proč jsem jen nedával větší pozor? Rve si na lodi Walter Marino vlasy. Společně se synem plavali v moři, když náhle Chrise zachytil silný proud. Hnal se mu na pomoc, avšak i on prohrál boj s vodním živlem. Moře je unášelo neznámo kam. Marino volal na svého syna, jenže po několika hodinách ve tmě ho ztratil. Lze vůbec věřit tomu, že by Chris mohl být ještě naživu? Po úmorném pátrání přichází zpráva, v jakou už nikdo nedoufal. „Máme chlapce, je v pořádku,“ oznamují svým kolegům další záchranáři. Ti Chrise našli několik kilometrů od jeho otce. Jak se chlapec dokázal tak dlouho udržet na hladině? Podle jeho otce k tomu přispěla skutečnost, že Chris je autista, tudíž necítí strach ze smrti, a tak ho nepřemohla panika. Stačí však tento fakt k vysvětlení tak pozoruhodné události? „Musím říct, že je to ta nejneuvěřitelnější věc, kterou jsem na pláži viděl nebo slyšel,“ tvrdí v září roku 2008, kdy se případ odehrál, mluvčí pobřežní stráže Scott Petersohn. „Když jsou plavci nezvěstní déle než dvacet minut, obvykle hledáme těla,“ dodává. Je tedy přežití dvojice v moři důkazem zásahu vyšší moci?
