Příroda občas prokazuje, že má docela smysl pro černý humor. Vyprávět by o tom mohli kukačka obecná a rákosník obecný.

Tyto ptáky totiž spojuje zvláštní věc – rákosník často, byť proti své vůli, vychovává kukaččí mláďata.

Kukačka je velmi vychytralý pták. Před tím, než do hnízda rákosníka naklade své vejce, nenápadně zpovzdálí sleduje hostitelský pár. Ten se chová jako mladí novomanželé, pečlivě si staví své obydlí a starají se o svá vejce.

Kukačka zatím číhá, v době nepřítomnosti páru rákosníků hnízdo několikrát i „omrkne“. Občas nějaké již nakladené vejce z hnízda odnese, aby v něm bylo více místa.

Pak nastane den D, kdy kukačka svým neopakovatelným drzým způsobem naklade do hnízda své vajíčko. Vše musí proběhnout bleskově, protože pokud rákosník přistihne kukačku ve svém hnízdě, je schopen ji uklovat k smrti.

Když vše dopadne pro kukačku podle jejích plánů, odlétne a dál se o své potomstvo nezajímá.

Kukaččí vejce má velice slušné mimikry a od těch hostitelských je jen těžko rozeznatelné. Občas si rákosník uvědomí, že něco není v pořádku, a snaží se parazita rozklovat. Kukaččí vejce má však velmi odolnou skořápku. Zpravidla však si rákosník si ani neuvědomí, že má v hnízdě cizí těleso.

Malá kukačka se vylíhne dříve než jeho „bratříčci a sestřičky“. Ač se jeví jako bezbranné holátko, naprosto nekompromisně zbylá vejce z hnízda vytlačí. Hnízdo tak patří jen jí a strhne na sebe veškerou pozornost svých adoptivních rodičů.

Kukaččí mládě je velice žravé, takže pěstouni mají co dělat, aby jej uživili. Zároveň si rákosník ani neuvědomí, že vlastně vůbec nevychovává svého potomka, ale příslušníka zcela odlišného druhu.