Zjistit přesný počet náboženství na celém světě nejde, a stejně tak nelze zjistit ani přibližný počet. Existuje jich nespočet, a právě kvůli tomu se nejčastěji uvádějí hlavně nejrozšířenější světová náboženství.

Tato neurčitost je fascinující a zároveň odráží složitost lidské spirituality a její rozmanité projevy napříč kulturami a dějinami. Od prastarých animistických tradic po moderní duchovní hnutí, víra je nedílnou součástí lidské existence.

Ale jak se orientovat v tomto obrovském množství a co nám to říká o naší potřebě smyslu a transcendence?

Velká světová náboženství: Pilíře víry

Mezi nejrozšířenější světová náboženství se počítají hlavně křesťanství, judaismus, islám, buddhismus a hinduismus. Tato náboženství ovlivňují životy miliard lidí po celém světě a formovaly civilizace, umění, etiku a právo.

Křesťanství, s více než 2,4 miliardami následovníků, je největším náboženstvím světa. Jeho kořeny sahají do judaismu a soustředí se na život a učení Ježíše Krista.

Rozdělilo se do mnoha denominací, jako je katolicismus, protestantismus a pravoslaví, a je rozšířeno po všech kontinentech.

Islám, druhé největší náboženství s přibližně 1,9 miliardami vyznavačů, je založen na učení proroka Mohameda, zapsaném v Koránu. Věřící se řídí pěti pilíři islámu a rozděluje se primárně na sunnitskou a šíitskou větev.

Hinduismus, třetí největší, s více než 1,2 miliardami vyznavačů, je komplexní soubor filozofických a náboženských tradic, které vznikly na indickém subkontinentu.

Nemá jednoho zakladatele ani jednotnou dogmatiku, ale sdružuje rozmanité směry s vírou v reinkarnaci a karmu.

Buddhismus, s přibližně 535 miliony stoupenců, se zrodil v Indii z učení Siddhárthy Gautamy, Buddhy. Zaměřuje se na dosažení osvícení skrze meditační praxi a etický život.

Judaismus, ačkoliv menší počtem věřících (asi 15 milionů), je historicky nesmírně významný jako monoteistické náboženství s kořeny ve starověkém Izraeli a je základem křesťanství i islámu.

Dále potom mezi významná a rozšířená náboženství patří taoismus (filozofický systém z Číny), konfuciánství (spíše eticko-filozofický systém z Číny s velkým vlivem na společnost) a šintoismus (původní náboženství Japonska, zaměřené na uctívání kami – božstev a duchů).

Každé z těchto náboženství má svou unikátní historii, posvátné texty, rituály a komunity, které formovaly a nadále formují lidskou civilizaci.

Malá náboženství a nová náboženská hnutí: Neviditelná rozmanitost

Od těchto velkých světových náboženství jsou pak odlišována náboženství „malá“, která bývají často označována souhrnnými názvy jako šamanismus či domorodá náboženství.

Tato náboženství jsou často animistická, pantheistická nebo polyteistická a jsou úzce spjata s konkrétními kulturami, kmenovými společenstvími a jejich vazbou na přírodu a předky.

Jejich počty jsou velmi obtížně zjistitelné, jelikož se nejedná o organizované celky s centrálními institucemi a jejich praktiky se předávají ústně z generace na generaci. Mnohá z nich jsou ohrožena globalizací a vlivem dominantních náboženství.

Vedle nich pak od 20. století vzniká množství nových náboženských hnutí.

Tyto skupiny, často označované jako kulty nebo sekty (i když termín „nová náboženská hnutí“ je přesnější a neutrálnější), vznikají z různých důvodů – reakce na moderní svět, snaha o nalezení nových duchovních cest, kombinace prvků z různých tradic, nebo charismatici, kteří kolem sebe shromáždí následovníky.

Jejich počet je dynamický, neustále se objevují nové a jiné zanikají, což znemožňuje přesné sčítání. Některá z těchto hnutí se postupem času mohou stát rozšířenějšími a být uznána jako samostatná náboženství, zatímco jiná zůstanou malými a okrajovými.

Výzva sčítání: Víra v neurčitosti

Ani u nás vlastně nejsme schopni určit, kolik zde máme církví či náboženských hnutí. Česká republika je specifická vysokým podílem lidí bez náboženské příslušnosti.

Poslední sčítání obyvatel v roce 2021 umožnilo natolik volně odpovědět na otázku ohledně víry, že se někteří prohlašují za věřící bez toho, aby měli svou víru pojmenovanou. To dále komplikuje jakékoli snahy o přesné statistiky.

Mnozí lidé se hlásí k obecné spiritualitě, aniž by se identifikovali s konkrétním náboženským systémem, což odráží rostoucí individualizaci víry v moderním světě.

A tak se odpověď na tuto otázku stává ještě více neurčitou, což je v jistém smyslu metaforou pro samotnou povahu víry – je to něco hluboce osobního a často neuchopitelného.

Přestože nemůžeme dát jednoznačnou odpověď na otázku „Kolik je na světě náboženství?“, tato diskuse nám připomíná neuvěřitelnou rozmanitost lidského duchovna.

Každá víra, ať už velká nebo malá, hluboce ovlivňuje životy svých stoupenců, poskytuje smysl, morální rámec a pocit společenství. Studiem těchto různých cest k transcendenci se můžeme lépe pochopit navzájem a ocenit bohatství lidské zkušenosti.