„Hrob Alexandra Makedonského konečně objeven!“ Zprávy v takovém znění zaplaví svět záhy poté, co se archeologům podaří na severu Řecka objevit vstup do nebývale rozsáhlé podzemní hrobky.

Nejen stářím odpovídá době známého dobyvatele, ale i její výzdoba jasně naznačuje, že v ní musel být pochován někdo významný. Kromě soch sfing v ní objeví i lidské kosti.

Ptolemaiovi (367–283 př. n. l.) jezdci se vynoří zpoza horizontu a bleskově se vrhnou na smuteční karavanu. „Teď je náš,“ zahlásí vojevůdce a sarkofág ostatky Alexandra Velikého (356–323 př. n.

l.) si odveze do egyptského města Memfis, kde je pohřbí. Odtud jsou následně převezeny do egyptské Alexandrie a vystaveny v mauzoleu. K hrobu makedonského krále se celá staletí chodí klanět vojevůdci a například římský císař Oktavián (63 př. n. l.–14) má mrtvému na hlavu nasadit korunu.

Pod dohledem dalších císařů ale věci naberou spíše opačný směr.

Z hrobky se začnou předměty postupně vytrácet a když pak v roce 400 do Alexandrie přijede konstantinopolský arcibiskup Jan Zlatoústý (asi 347–407), už jen smutně sezná, že „ani jeho vlastní lidé hrob neznají.“ Kam se Alexandrovo tělo podělo?

Záhada sklepní krypty

Pátrání po hrobu nejslavnějšího dobyvatele starověku se v archeologii dnes už téměř rovná hledání biblické archy úmluvy. Nadšenci však neustávají.

V roce 1850 se například jistý Ambroise Schilizzi nechá slyšet, že v podzemí alexandrijské mešity El-Nabi Daniel zahlédl skrz škvíru ve dveřích „mumii s korunou na hlavě“.

O pár let později se mají na stejném místě dělníci probourat do jakési zazděné síně, v níž spatří „žulový monument“. Místní šejk jim ale doporučí, aby o celé věci pomlčeli a podzemní skrýš dá znovu zazdít.

Zkazky o tajemství ukrytém pod mešitou přeci jenom prosáknou na veřejnost a zaujmou i německého amatérského archeologa a objevitele slavné Tróje Heinricha Schliemanna (1822–1890).

Ten v roce 1888 požádá o povolení k provedení řádných vykopávek, ale oprávnění nedostane.

Navrácen domů?

Nadějný objev učiní v roce 2014 archeologové v řecké oblasti Amfipolis. Na kopci zvaném Kasta odhalí rozměrnou hrobku s několika kostrami, přičemž její původ určí na konec 4. století př. n. l., což by přesně odpovídalo době Alexandrovy smrti.

„Je to zřejmě pomník nějakého hrdiny, někoho, koho tehdejší společnost uctívala,“ uvedla k nálezu řecká ministryně kultury. Nutno také připomenout, že původně měl být vládce pohřben v tehdejší Makedonii, ale tento plán zmařil Ptolemaios svým nájezdem.

Podle závěrů vědeckého týmu jde o pomník (ne hrob) věnovaný Alexandrovu nejlepšímu příteli Héfaistónovi (asi 356–324 př. n. l.). Komu tedy patří nalezené ostatky?

Někteří mají za to, že jedny z nich skutečně mohou patřit makedonskému vojevůdci, snad je sem měl nechat převézt římský císař Caracalla (188–214), který byl jeho velkým obdivovatelem. Prokázal mu poslední dobrou službu tím, že jeho ostatky odvezl domů?

Zbytečné hledání

Ne všichni ale nadskočí pokaždé, když se objeví zpráva o další odkryté hrobce z raně helénské doby. Mezi takové patří i švýcarský historik Traugott Huber. Podle něj se ostatky Alexandra Velikého nepodaří nalézt nikdy.

„Alexandrova hrobka byla v roce 391 zničena a jeho tělo spáleno a roztrháno na kusy fanatickými křesťany,“ domnívá se a jako důkaz předkládá i slova Jana Zlatoústého.

Podle něj není možné, aby lidé za deset let zapomněli místo Alexandrovy hrobky, musela být tedy zničena.