1. září 1983 odlétal z Anchorage na Aljašce let Korean Air číslo 007. Odstartoval z New Yorku a jeho cílovou destinací byl jihokorejský Soul. Tam však nikdy doletět neměl.
Prostá navigační chyba byla předehrou k patrně nejhoršímu vojenskému zločinu v dějinách letectví.
Let KAL 007 smetla z oblohy sovětská řízená střela.
NAPĚTÍ MEZI DVĚMA VELMOCEMI
Celou tragédii způsobila především napjatá politická situace mezi Spojenými státy a SSSR. Sovětský vzdušný prostor byl zakázanou zónou a civilní letadla se mu úzkostlivě vyhýbala.
Na prvního září Sověti plánovali test balistické střely, kterým by porušili dříve ratifikovanou smlouvu o omezení strategických zbraní a Američané hodlali odpal bedlivě sledovat.
U poloostrova Kamčatka hlídkovala dvě americká špionážní letadla, zatímco Sověti měli vysokou pohotovost.
Za této situace se piloti civilního KAL 007 dopustili osudové navigační chyby. Při vzletu nastavili autopilota, aby místo série navigačních bodů, po kterých měli letět, aby se vyhnuli zakázanému prostoru, sledoval pevný kurz 245 stupňů.
Na tomto kurzu se však brzy odchýlili z plánované letové trasy, a protože letěli v noci, nad mořem si chybu nemohli uvědomit.
I kdyby si později všimli nesprávně nastaveného autopilota, byli už tak daleko mimo původní kurz, že je tam autopilot nedokázal znovu navést a držel se původního kurzu.
MARNÉ POKUSY O IDENTIFIKACI
Když letadlo KAL 007 poprvé vlétlo do sovětského vzdušného prostoru, bylo označeno sovětskou kontrolou jako neidentifikovatelné. Po přeletu Kamčatky jej opustilo, ale setrvale mířilo nad ostrov Sachalin a do zakázané zóny se znovu vracelo.
Do vzduchu tak byly vyslány tři stíhačky Suchoj Su-15 a jeden Mig-23, které měly narušitele zachytit. Poté se mělo rozhodnout o dalším postupu.
Civilní letadlo sledovali víc než hodinu, dokonce vypálili varovnou dávku, ale bez stopovky, takže piloti si jí v tmavé noci jen stěží mohli všimnout.
Selhaly i pokusy o spojení se s letadlem, protože volání přišlo na mezinárodní frekvenci a podle analýzy později nalezeného záznamníku hovorů v kokpitu ho piloti neslyšeli.
Nakonec padlo rozhodnutí zničit cíl bez identifikace.
VĚDĚL, ŽE STŘÍLÍ NA CIVILNÍ LETADLO?
Sestřel dostal rozkaz provést major Genadij Osipovič. V tu chvíli začal letoun stoupat do vyšší letové hladiny. Ve výšce 11 kilometrů při rychlosti asi 400 kilometrů v hodině to pro Suchoj Su-15 znamenalo hranici pádové rychlosti.
Osipovič to vyhodnotil jako únikový manévr, který ho měl přimět předletět cíl. Nalétl znovu z nižší hladiny se zapnutým přídavným spalováním a odpálil řízené střely.
Jedna z nich vybuchla asi pět set metrů za letadlem, prorazila trup, přervala hydraulické okruhy letadla a způsobila prudkou dekompresi. Piloti se marně snažili o záchranu stroje.
Přestože se jim nakrátko povedlo obnovit řiditelnost, asi 12 minut po zásahu se Boeing 747 propadl do vývrtky a zřítil se na mořskou hladinu. Nikdo z 269 lidí na palubě nepřežil.
Major Osipovič později vypověděl, že si byl vědom toho, že jde o civilní Boeing, protože viděl dvě řady světel z oken a žádné jiné letadlo nemělo v té době dvě paluby.
Své nadřízené však o tom neinformoval, protože všichni byli pod tlakem, aby případného narušitele sestřelili dřív, než opustí sovětský vzdušný prostor.
PROČ TAM VŮBEC BYLI?
Osipovič je přesto dodnes přesvědčen, že sestřelil špionážní letadlo. O tři roky později se SSSR a USA dohodly na společném monitorování mezinárodního prostoru nad Pacifikem a Boeing viditelněji upravil zobrazení režimu autopilota.
USA zároveň uvolnily pro civilní používání dosud tajnou technologii GPS. Je však s podivem, že zkušený korejský kapitán, který kolem Kamčatky létal přes pět let, si osudného navigačního omylu nevšiml.
