Kolem dokola hrobky Alího Ibn Abiho Táliba se tísní hlava na hlavě. Moc nechybí k tomu, aby se návštěvníci vzájemně ušlapali. Všichni chtějí uctít památku svého duchovního. Kam až lidské oko dohlédne, tyčí se dlouhé řady hrobek.
U města Nadžáf na území dnešního Iráku stojí hrobka Alího Ibn Abiho Táliba (600/601–661), prvního šíitského imáma (muslimský duchovní) a čtvrtého chalífy.
Alího význam roste tím, že je bratrancem a zároveň zetěm Mohameda, protože jeho ženou je prorokova dcera Fátima. Jeho vládou končí období volených chalífů a muslimové se štěpí na sunnity a šíity.
Pohřbívá se tu už 1400 let
Okolí hrobky se postupně začíná měnit v místo, kde si muslimové považují za čest být pohřbeni. Ročně se zde objeví minimálně pět milionů návštěvníků, kteří chtějí uctít Alího památku.
Své mrtvé sem muslimští věřící dopravují nejenom z okolních zemí, ale i z daleké Indonésie. Jde o jediný hřbitov na světě, kde se nepřetržitě pohřbívá přes 1400 let.
Do písku se zakopávat nedá
Do země se tu nebožtíci nezakopávají, písečná půda plná prachu to neumožňuje. Kostmi zemřelých se plní krypty, katakomby a hrobky. Každá z nich pojme úctyhodných 50 lidských těl. Hroby jsou z pálených cihel, omítnuté a tyčí se do různé výšky.
Mezi náhrobky se v podzemí nacházejí zaklenuté místnosti. Dá se do nich sešplhat po žebříku.
Skromné i odvážnější odhady
Nyní se místo posledního odpočinku rozkládá na ploše přibližně 3500 hektarů (Václavské náměstí v Praze má přes čtyři hektary). K vidění je zde několik milionů hrobů. Skromnější odhady mluví o pěti milionech, odvážnější uvádějí minimálně deset milionů hrobů.
Protože se hřbitov vyskytuje v nebezpečné oblasti, je nyní pod správou amerických vojáků.