Když v srpnu roku 2000 probíhalo v Barentsově moři největší ruské vojenské cvičení od doby, co se rozpadl Sovětský svaz, ještě nikdo netušil, že skončí strašlivou katastrofou. Jaderná ponorka Kursk, která měla provést simulovaný torpédový útok, padla za oběť strašlivému diletantství při údržbě a s sebou vzala všech 118 mužů posádky.
Kursk byl nejmodernější jadernou ponorkou v ruském námořnictvu a měl snést i přímý zásah torpédem. Poháněn byl dvěma jadernými reaktory, v arzenálu měl 24 torpéd a rakety s plochou dráhou letu a sloužit na téhle ponorce byla ta největší čest.
NEBEZPEČNÉ TORPÉDO VYBUCHLO PŘÍMO V TORPÉDOMETU
V onen osudný den měl Kursk provést odpálení cvičného torpéda na vlajkovou loď flotily, Petra Velikého. Když se ale jako druhý ze šesti ponorek v oblasti dostal do palebné pozice, v torpédové místnosti znenadání došlo k výbuchu.
Celým Kurskem projela tlaková vlna a velitelský můstek hned za torpédovou místností se octl také v ohnivé výhni.
Co se vlastně stalo? Po katastrofě se vyrojila řada konspiračních teorií. Hovořilo se o srážce s minou z druhé světové války nebo britskou ponorkou, řeč přišla i na útok čečenského separatisty, protože jeden z mužů, který obsluhoval torpéda, pocházel z Čečenska.
Nic z toho se ale prokázat nepodařilo. Oficiální vyšetřování tragédie bylo uzavřeno se závěrem, že z vadného cvičného torpéda unikal během příprav k odpálení peroxid vodíku. Ten reagoval se rzí v torpédometu a prudká chemická reakce zapálila palivo, které vybuchlo.
Exploze měla sice kvůli bezpečnostnímu uzávěru torpédometu směřovat ven mimo ponorku, ale posádka ho ještě nestihla zajistit a výbuch si tak prorazil cestu slabším místem – přímo do torpédové místnosti.
Exploze zabila všechny muže v místnosti a tak nikdo nemohl zabránit tomu, co přišlo potom. O dvě a půl minuty později vybuchla další torpéda a exploze tak silná, že ji seismografy zaznamenaly jako lokální zemětřesení, protrhla plášť Kursku.
Silnější přepážka před jadernými reaktory ale zastavila tlakovou vlnu, reaktory zůstaly nepoškozeny a za nimi přežilo v deváté sekci třiadvacet mužů. Ponorka se ale potopila na dno moře do hloubky 108 metrů.
OSUD POSÁDKY ZPEČETILA ZPACKANÁ ZÁCHRANNÁ OPERACE
Ruské námořnictvo se marně pokoušelo Kursk několik dní najít. A když se jim to nakonec podařilo, na to, aby vytvořili vodotěsný tunel k únikovému poklopu na zádi, neměli potřebné vybavení – jediné ponorky, které by to dokázaly, si pronajali soukromí investoři.
Navíc tvrdošíjně odmítali zahraniční pomoc a až pátý den po katastrofě požádali o pomoc Brity a Nory. Těm se po dalších čtyřech dnech podařilo s ponorkou spojit. Když ale konečně otevřeli poklop, uvnitř našli jen vodu a mrtvá těla… A také vzkazy, které někteří muži stačili před smrtí napsat.
Přeživší z deváté sekce pravděpodobně zahynuli ještě před zatopením ponorky, když se pokoušeli zbavit se pomocí speciálních patron vydýchaného oxidu uhličitého. Tyto patrony ale nesmí přijít do kontaktu s vodou.
V deváté sekci vyšetřovatelé našli stopy prudkého požáru, což nasvědčuje, že jedna z patron jim musela upadnout. Jejich smrt musela být vskutku strašlivá…
Po ukončení vyšetřování byl Kursk sešrotován a ruské námořnictvo jednou provždy přestalo používat peroxidová torpéda. Na počest zahynuvší posádky bylo později vybudováno několik památníků připomínajících tragédii, která se vlastně nikdy nemusela odehrát.