Nebeští giganti vzbuzovali úžas.
K jejich první konstrukci došlo koncem 19. století a na válčišti se v plné parádě ukázali už ve Velké válce v letech 1914 až 1918. Německo vyrobilo celou flotilu vzducholodí Zeppelin s cílem vybombardovat Velkou Británii a Francii. Dnes ale jako by se po nich „slehlo“ nebe!
Německé Zeppeliny jsou ukázkovým příkladem ztužených vzducholodí. Taková vzducholoď je typicky vybavena kompletní kostrou, která zajistí zachování aerodynamického tvaru.
První Zeppelin zkonstruoval v roce 1900 Ferdinand von Zeppelin (1838–1917) a německá armáda jej ihned přibrala do svého zbrojního arzenálu. Šlo o největší nebeská plavidla, která kdy byla vyrobena.
Jejich prim se snažil smazat další německý vzdušný koráb s názvem Schütte-Lanz, vyráběný do roku 1917. Válka ale konkurenty spojila, a ti tak museli v rámci válečného úsilí proti Británii a Francii spolupracovat.
Co se výzbroje této „dvojky“ týče, vzducholoď mohla shazovat bomby a střílet ze dvou kulometů Parabellum, umístěných v její přední části. I tak ale byly vzducholodě poměrně nepřesné a velmi zranitelné, proto se následně využívaly spíše pro účel zásobování.
Neztužené koráby: Levnější a rychlejší varianta
Jde o nejčastěji vyráběná nebeská plavidla. Jejich trup nebyl zpevněn kostrou ani pevným kýlem.
Jedním takovým plavidlem se chlubila francouzská společnost Astra, která vznikla dle předlohy Španěla Leonarda Torrese y Quevedy a dostala název Astra-Torres. Proti Němcům ji v první světové válce nasadili Francouzi.
Vzducholoď byla rychlejší, stabilnější, a především levnější než její němečtí konkurenti. Skutečný boom ale neztužené vzducholodě zažily až s příchodem 2. světové války.
Před jejím vypuknutím jimi disponovala dokonce i československá armáda, sloužily jí ale jenom v rámci pozorovatelských misí.
Norge na severní pól!
Bojových akcí se neúčastnila ani proslulá vzducholoď N1 neboli Norge. Tento technologický kousek je zástupcem poloztužených vzducholodí, tedy korábů s částečnou kostrou.
106 metrů dlouhá vzducholoď se v roce 1926 vydala na úctyhodnou cestu z Evropy do Ameriky, přičemž přelétla i přes severní pól.
Na technickou stránku letu dohlížel italský konstruktér Umberto Nobile (1885–1978), jenž stojí i za výstavbou vzducholodě Italia.
Ta ale v roce 1928 kvůli námraze havarovala nedaleko Špicberků přímo na ledové kře, obětí tragédie se stal i člen polární expedice Roald Amundsen (1872–1928).
Seznamte se s hybridy
Ačkoliv jsou dnes vzducholodě spíše záležitostí vzpomínek občas oživených nějakým tím vyhlídkovým letem, ze světa letectví ještě nemizí. Důkazem jsou hybridní vzducholodě britské společnosti Hybrid Air Vehicles (HAV).
Hybridní vzducholodě se od těch klasických liší předně tím, že kombinují princip vztlaku plynu uvnitř trupu s aerodynamickým prouděním.
Vůbec prvním pokusem sestrojit účinnou hybridní vzducholoď bylo úsilí Brita Fredericka Marriotta (1805–1884).
Jeho Avitor Hermes sice budil úžas a nadšení, kvůli absenci movitých sponzorů se ale koráb na nebi dlouho neohřál a renesanci zažívá tento typ vzducholodí skutečně až nyní. Zmíněná společnost HAV přišla před několika lety s úctyhodným kouskem Airlander.
Vzducholoď se pyšní délkou 90 metrů a nosností minimálně 200 000 kilogramů! Tento kolos je poháněn heliem v kombinaci se čtyřmi turbínovými motory a jeho užití je nasnadě – poslouží armádě primárně k přepravě materiálu.