Když se mluví o nejdelší válce, většině lidí se vybaví Stoletá válka. To je ale chyba. Tušíte, který válečný konflikt ve skutečnosti drží toto prvenství? Napovíme. Odehrával se po celá staletí na Pyrenejském poloostrově a trval téměř osm století.
Za nejdelší válku historie je považována reconquista, tedy postupné dobývání Pyrenejského poloostrova křesťanskými státy z rukou muslimských vládců.
V roce 711 připlují k dnešním španělským a portugalským břehům Maurové a obsadí téměř celý Pyrenejský poloostrov. Jejich nadvláda se nelíbí křesťanům, kteří chtějí svoji zemi zpátky. Než se jim podaří ji získat, trvá to opravdu dlouho, celých 781 let.
Připomíná historické šachy
K prvnímu otevřenému boji dojde roku 722 bitvou u Covadongy, kdy malé křesťanské vojsko zastavuje postup Umajjovského chalífátu, a končí až roku 1492 pádem Granady, poslední muslimské bašty v Evropě. Roku 1492 přichází velký zlom.
Král Ferdinand II. Aragonský (1452‒1516) a královna Isabela I. Kastilská (1451‒1504) spojí své síly a dobydou poslední muslimské město Granadu. Tím Reconquista končí a celý poloostrov se opět dostává pod křesťanskou vládu.
Mezi oběma zmíněnými letopočty se odehrává nekonečná série bitev, povstání, příměří i zrad, která formuje dnešní Španělsko a Portugalsko. Reconquista ale zároveň není jednou souvislou válkou v dnešním smyslu tohoto slova.
Připomíná spíše dlouhé historické šachy, během kterých se střídají období otevřených bojů s desetiletími relativního klidu.
Křesťanská království Kastilie, León, Aragón a Portugalsko postupně rozšiřují své území, zatímco muslimské emiráty slábnou kvůli vnitřním sporům. Náboženství hraje zásadní roli, ale stejně důležité jsou politika, obchod a osobní ambice panovníků.
Rodí se společnost plná nenávisti
Konec reconquisty v roce 1492 je symbolický hned z několika důvodů. Téhož roku Kryštof Kolumbus (1451‒1506) vyráží na cestu do Nového světa a Španělsko se stává evropskou velmocí.
Zároveň ale přichází nucené konverze, vyhnání Židů a muslimů a vznik společnosti poznamenané náboženskou nesnášenlivostí. Nejdelší válka dějin tak nekončí jenom vítězstvím, ale zároveň i hlubokými jizvami. Některé z nich jsou patrné až dodnes.
