Popularita prvního císaře středověké Římské říše Karla Velikého (742–814) způsobí, že se jeho jméno rychle šíří po celé Evropě a získává velkou popularitu.
Karel přitom vzniká ze starogermánského slova karlaz, karal nebo karl, což znamená svobodný muž, chlap nebo také sedlák. Díky císařově věhlasu se slovo karl objevuje i jako označení funkce vladaře. Karel je tedy králem.
Jméno jako závazek
Sám český král a římský císař Karel IV. (1316–1378), jehož původní křestní jméno bylo Václav (Karla přijal ve svých sedmi letech v Paříži při biřmování podle svého kmotra Karla IV. Sličného) chápe své jméno jako závazek vůči Karlu Velikému (742–814), svému celoživotnímu velkému vzoru.
Požádá o relikvie
Při příležitosti své korunovace římským císařem 5. dubna 1355 dokonce požádá kapitulu v Cáchách o nějaké jeho relikvie a dostane tři Karlovy zuby. Originál jejich darovací listiny najdeme v Národním archivu v Praze.
