Známý herec rozdává na ulici letáky se svou podobiznou. „Jde o hledaného muže, pozor na něj,“ tvrdí kolemjdoucím. Přesto si většina lidí nevšimne, že hledí do tváře hledaného. A rozhodně není o jediný případ, kdy lidská pozornost selhala na celé čáře. Co za tím stojí?

Schopnost vnímat své okolí mnohdy přeceňujeme. To odhalili koncem minulého století ve svém slavném experimentu američtí psychologové Daniel Simons (*1969) a jeho kolega Christopher Chabris (*1966).

Ti pustili vybrané skupině lidí video basketbalového zápasu. Dotazovaným dali za úkol spočítat, kolikrát si tým v bílém přihraje míč. Na záznamu se také na několik sekund objevila žena v obleku gorily, která se několikrát uhodila do hrudi.

Polovina diváku si jí však vůbec nevšimla. Jak je to možné?

Neviditelný muž

Simons a Chabris si ověřili lidskou nevšímavost i v dalších pokusech. Jeden z psychologů se například ptal lidí na cestu do univerzitního kampusu. Po několika vteřinách se mezi něj a dotazovaného vecpali dva muži nesoucí dveře.

V tu chvíli si psycholog vyměnil místo se svým kolegou. Přesto nadpoloviční většina lidí vůbec nezaznamenala, že náhle hovoří s někým jiným!

Britský herec Alexis Conran (*1972) zase v pořadu Ovládání mysli rozdával lidem v ulicích Londýna letáčky se svou vlastní fotografií. Na lístku stálo, že jde o hledaného muže.

„Pokud na něj narazíme, určitě na něj upozorníme,“ slíbila Conranovi většina kolemjdoucích, aniž by postřehla, že hledí do tváře hledaného. Psychologové tento jev nazývají percepční slepotou. Domnívají se, že jde o obrannou strategii našeho mozku.

V určitých chvílích jsme prostě tak přehlceni informacemi, že část pozornosti prostě vypneme. Můžeme tak vysvětlit mnohé kouzelnické triky? Jsou naopak někteří jedinci všímavější k svému okolí, a proto vidí například duchy?

Na následujícím videu se můžete přesvědčit, jaké výrazné změny nám mohou uniknout:

https://www.youtube.com/watch?v=MLURQi5K960