Perníková chaloupka. Pro mnohé je to synonymum dětství, pro jiné varování před nebezpečím. Příběh o sourozencích Jeníčkovi a Mařence, kteří se ztratí v lese a najdou domek postavený z perníku a cukroví, je jednou z nejznámějších pohádek na světě.

Málokdo však ví, že za touto pohádkou se skrývá fascinující příběh, který kombinuje literaturu, historii a jeden z největších podfuků 20. století.

Příběh o Perníkové chaloupce byl poprvé zveřejněn italským básníkem Giambattistou Basilem v 17. století. Následně se šířil po Evropě ústní formou a až v roce 1812 jej zaznamenali a upravili bratři Grimmové.

Z původní, děsivější verze, kde rodiče opustili děti v lese, se stala morální pohádka o vítězství dobra nad zlem.

V roce 1963 však vyšla kniha, která obrátila celý příběh naruby. Kniha Hanse Traxlera Pravda o Jeníčkovi a Mařence odhalila údajnou skutečnou historii.

Píše se v ní, že Jeníček a Mařenka nebyli sourozenci, ale ve skutečnosti to byl pekař Hans Metzler a jeho sestra Gretel. Tito dva měli spáchat brutální vraždu na pekařce Katharině Schraderinové ze závisti.

Kniha uvádí, že pekařka měla proslulý recept na perníčky a Metzler, který o něj usiloval, ji po neúspěšných pokusech o získání receptu nakonec zavraždil.

Traxlerova kniha se stala neuvěřitelně populární. Její autor, vystupující pod pseudonymem George Ossegg, popisuje detailní archeologické vykopávky v lese Spessart.

Tvrdí, že nalezl ohořelé kosti ve zbytcích pece a kovovou truhlici s tajným receptem na perníčky. Vše se zdálo být nepopiratelným důkazem. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků a Ossegg byl zván na besedy po celém světě. Nikdo netušil, že to vše je jen promyšlená mystifikace.

Jenže se brzy ukázalo, že žádný Ossegg neexistuje. Všechny archeologické důkazy, fotografie i dokumenty byly padělané. Sám Traxler to po čase přiznal. Cílem knihy bylo zesměšnit tehdejší vlnu historických senzací a odhalení, které se objevovaly v médiích.

Traxler chtěl ukázat, jak snadné je vytvořit „důvěryhodný“ příběh, pokud je podpořený několika zdánlivě nezvratnými důkazy.

Příběh nám dává důležitou lekci o tom, jak je třeba přistupovat ke „senzačním odhalením“ s opatrností. Ačkoliv se jednalo o vtip, stal se tak slavným, že ho mnozí dodnes považují za skutečnost.

Celý příběh nás nutí zamyslet se nad tím, co je pravda, a co je jen umně vymyšlená fikce. A tak si Jeníček s Mařenkou i po staletích uchovávají své tajemství. Bylo to opravdu jen zločin ze závisti, nebo jen geniální mystifikace, která přetrvá?