Naše legie na východě bojovaly nejen s Němci a c. k. rakousko-uherskou armádou. Po říjnové revoluci se zapletly do bojů mezi bílými a rudými v bývalém carském Rusku.

Patřily ale k nejelitnějším jednotkám a podařilo se jim bolševiky mnohokrát zaskočit a překvapit. Tak se statečně postavily i rudoarmějcům a jejich flotile na Bajkale.

I my jsme disponovali válečným loďstvem a překvapivě také vyhráli bitvu na vodě. Nebylo to sice na moři, ale na bajkalském jezeře, a stalo se tak 16. srpna 1918. Naše legie náhodou obsadila přístav, kde zabrala několik parníků.

Vyzbrojila je houfnicemi a s tímto improvizovaným loďstvem vybojovala vítěznou bitvu.

Československé loďstvo

V květnu roku 1918 vznikají ve Vladivostoku jednotky československé námořní pěchoty. Naši mariňáci ale nejsou nějakou speciální jednotkou jako z amerických filmů, nýbrž malým loďstvem tří parníků a jednoho ledoborce.

Velitelem mužstva je začínající legenda důstojnického sboru legií Radola Gajda (1892–1948), jehož znepokojuje situace kolem Bajkalského jezera. Zde naše pěší jednotky svádějí těžké boje o mimořádně dobře střežené horské soutěsky.

A na zmíněném jezeře zatím bez jakékoli újmy operují neporušené lodě rudoarmějců. Úkol zní jasně: Je třeba obsadit klíčové i méně důležité přístavy, aby českoslovenští legionáři nebyli ohroženi v týlu.

Bajkalská bitva

Zmíněné parníky nechávají legionáři vyzbrojit houfnicemi ráže 100 mm, takže z obyčejných lodí na parní pohon jsou najednou bitevní lodě. Sibirjak, Burjat a Fedosia plují v doprovodu několika říčních vlečných člunů, ukořistěných rovněž v obsazených přístavech.

Ony lodě mají sloužit k výsadku doprostřed nepřátelského týlu. V poledne 16. srpna 1918 připlouvá flota našich na vzdálenost osmi kilometrů k přístavu v Mysové na Bajkale. Rudí si myslí, že to jsou jejich zásobovači.

Nakonec se přiblíží přibližně na 4 km k přístavu, než nepřátelům dojde, co jim hrozí. Ledoborec Bajkal, jenž drží komunisté, je k palbě připraven, ale ještě než může namířit, spouštějí palbu Čechoslováci.

Bitva není vůbec rozsáhlá a legie pálí do všeho, co se hýbe a může bojovat na vodě, v přístavu i kolem nádraží. To je za chvíli v plamenech.

Ústup Ankary

Bitva je během chvíle u konce, a než po půl hodině ostřelování dorazí obrněný vlak, který palbu proti našemu loďstvu opětuje, je vlastně dobojováno. I Bajkal je potopen přesným zásahem legionáře Kolína.

Několikrát je zasažen parník Krugobajkalec, další střely zapalují sklad nafty, ostřelovány jsou i další cíle. Češi úkol splnili a mohou odplout domů. Jejich ztráty činí pouhých 19 mužů.

Cestou zpět ještě výprava narazí na ledoborec Ankara, jenž se boji raději vyhýbá. I přesto je po několika dnech našimi silami dopaden. Vítězná bajkalská bitva se tak stává první „námořní“ bitvou naší země.