Procházka po pláži bývá příjemná. Křik racků, šumění vln… Představte si, že náhle uvidíte nějaký předmět. Je to snad škeble s perlou uvnitř? Láhev s hezkým vzkazem?

To, co nacházejí od roku 2007 lidé na pobřeží Salish Sea, však připomíná spíše fantazii autora hororů.

Moře čas od času vyplaví na břeh věci více či méně podivné. Pobřeží v kanadské provincii Britská Kolumbie a americkém státě Washigton ale asi hned tak něco netrumfne. Mezi mušlemi, kousky dřívek a všemožnými dalšími odpadky se tam totiž objevují lidské nohy!

Poslední takový „mořský poklad“ přitom příliv vynesl na břeh letos v únoru a to hned dvakrát. Celkový počet těchto hrůzných nálezů tak stoupl na šestnáct.

Třikrát patřily obě končetiny stejnému člověku. Co je za tímto morbidním fenoménem? Proč právě nohy, často pravé a proč právě konkrétní úsek pobřeží? Jde o náhodu? Oběti přírodní katastrofy? Sebevrahy?

A proč jsou všechny nalezené nohy obuty do sportovní nebo turistické obuvi?

Skladiště mrtvol, tsunami anebo perverzní patolog?

Teorií o původu nohou padlo skutečně hodně, často značně kreativních. Spekulovalo se například o tom, že může jít o pozůstatky obětí tsunami v Asii v roce 2004, letecké katastrofy z roku 2005, sebevrahy anebo o výsledek únosů mimozemšťany.

Jedna z hypotéz zmiňuje možnost, že v moři je skladiště nebožtíků, zemřelých v souvislosti s organizovaným zločinem. Další scénář uvažuje o  práci sériového vraha či obchodníků s lidskými orgány.

Jedno divoké vysvětlení spočívalo v tom, že po prvních nálezech si zkrátka a dobře někdo dělal perverzní legraci.

Tedy takový člověk, který pracuje s nebožtíky a měl by dost silný žaludek na to, aby oddělil nohy v kotníku, nacpal je do ponožek a sportovních bot a hodil do moře. Vtipálci se skutečně našli.

V teniskách se na pláži několikrát povalovaly kostry zvířecích tlap, kuřecí kosti anebo dokonce kusy masa.

Vyšetřovací tým: přestaňte si vymýšlet…

Ale vraťme se k lidským nohám. Proč se vlastně začaly objevovat až od roku 2007? Není to prý   žádná záhada. Důvodem je podle kanadské soudní vyšetřovatelky Gail Andersonové zdokonalená konstrukce sportovní obuvi, používající vzduchové kapsy.

„Ty umožní, aby bota  po oddělení nohy od zbytku těla při rozkladném procesu vyplavala na hladinu i s obsahem,“ vysvětluje kriminalistka s tím, že teniska takl funguje vlastně jako plavací vesta.  Ale jak se vlastně těla do vody dostala?! Zdejší koroner a jeho tým v tom má poměrně jasno.

Lidé, které se podařilo  pomocí DNA identifikovat, trpěli depresemi a spáchali sebevraždu, nejspíše skokem z mostu.Těch je u tohoto pobřeží hodně.

U ostatních pak prý šlo o úmrtí v souvislosti s náhlou zdravotní indispozicí anebo kvůli nepříznivému počasí, například po převržení rybářské loďky. K názoru se přiklání i policie. Ale je možné s jistotou určit příčinu smrti, pokud nebyl nalezen zbytek těla? A dá se toto vysvětlení použít i pro zatím neidentifikované jedince?

K sebevraždě zásadně v teniskách?

Vysvětlení bylo podáno, pochybnosti trvají. Mnozí tvrzení oficiálních míst považují za zjednodušené řešení. „Má opravdu každý, kdo se rozhodne skočit z mostu, na nohou běžecké boty?

Dokud vás někdo definitivně a jednoznačně nepřesvědčí o přirozeném původu těchto nálezů, pak musíte přemýšlet o různých jiných možnostech,“ tvrdí například bývalý detektiv z Toronta a nyní policejní poradce Mark Mendelson.

Přímořských měst s vysokými mosty existuje hodně a lidí s depresemi je v nich jistě také dost. Stejně tak špatné počasí řádí čas od času okolo všech moří světa. Proč tedy není běžné nacházet tenisky s děsivým obsahem i jinde?

Proč se s takovou frekvencí objevují pouze na určitých místech pobřeží severozápadního Pacifiku? A je skutečně tvrzení o sebevrazích a obětech špatného počasí tím správným vysvětlením?