Uvnitř klimatizovaného obřího obchodu je hlava na hlavě. Přeřvávají se tu lidé, zapnuté obrazovky i chaotické zvuky z herních konzolí. Zatímco nakupujícím přechází ze vší moderní techniky zrak, před vchodem na ně čeká krvavé běsnění pomateného mladíka.

Představte si normální nedělní den. Venku je pošmourno, ale doma se vám sedět nechce, a tak vyrazíte na nákupy. Vždyť v nákupním centru jsou všechny obchody pohromadě, a tak vás nečeká žádné velké zbytečné dobrodružství v ulicích.

Co když se ale obyčejná neděle promění v noční můru za bílého dne a místo nové televize si odnesete přinejmenším vážné zranění?

Jako scéna z videohry

Přesně takové zakončení víkendu totiž čeká na obyvatele japonského Tokia. V obchodní čtvrti Akihabara zaměřeném na elektroniku, videohry a komiksy dojde 8. června roku 2008 k masakru, nad kterým zůstává rozum stát.

33 minut po poledni se zde nechtěně splní nakupujícím milovníkům krvavých počítačových her sen.

Podivná nehoda

Přestože je víkend, ruch v ulici přeplněného Tokia je téměř ohlušující. Přímo před vchodem do místního nákupního centra je tlačenice těch, kteří už místo opouštějí s balíky v ruce a těch, jejichž nákupní horečka teprve začíná.

Náhle se však zcela bez varování přiřítí dvoutunový menší nákladní automobil a smete hlouček lidí stojící blízko silnice. Po nehodě zůstává na chodníku ležet pět lidí. Třem z nich už život nikdo nevrátí.

Začíná to průjezdem na červenou

Ječící dav ale okamžitě zjišťuje šokující pravdu – nejde o žádnou nehodu, bílý kamion vjíždí do lidí zcela záměrně! Řídí ho totiž Tomohiro Katō (*1982), který si místo elektroniky jede pro své oběti. Dopoledne si přestupky zkouší a „pouze“ projíždí na červenou.

Tentokrát mu jeho řidičské šílenství vynese lidské životy.

Ochotní kolemjdoucí

„Jste v pořádku? Zavolejte někdo doktora!“ volá žena, která přiskočí ihned ke zraněným. I ostatní kolemjdoucí se seběhnou k obětem, aby jim poskytli okamžitou pomoc. „Máme štěstí, že jsme stáli o kus dál.

Stačilo by pár centimetrů a mohli jsme tu ležet my,“ vyměňují si pohledy lidé v okolí. To pravé krveprolití má ale teprve nastat.

Jako lidská cirkulárka

Sotva se někdo začne starat o řidiče kamionu, který však nedělní dobou nemá na uzavřené silnici co pohledávat, už se Katō řítí z kabiny vozidla. Za hysterického řevu začne máchat jako smyslů zbavený kolem sebe loveckým nožem.

Seká do všech, kteří před ním nestíhají vzít nohy na ramena. Pobodá přinejmenším 13 lidí, čtyři oběti hlubokým bodným ranám nakonec podlehnou.

Včasné varování

Budu zabíjet lidi v Akihabaře. Tak se jmenuje vrahova varovná zpráva z 27. května, kterou vypouští do světa na internetu ještě před samotným útokem. Vražedný plán tu detailně popisuje. „Chci do nich vrazit s autem, a když to nepřinese výsledek, tak použiju nůž.

Sbohem všichni.“ A jak si 25letý Katō usmyslí, tak také udělá. Navíc 20 minut před vraždou pošle esemesku na svou oblíbenou webovou stránku se zněním: „Je čas.“ Proč se ale vůbec k tak brutálnímu činu tento zaměstnanec továrny na náhradní díly do automobilů uchýlí?

Skoro jako doma

„Byl jsem šikanovaný. V práci i na internetu,“ vysvětluje mladík, který se v zaměstnání objevuje naposledy 4. června. Celé čtyři dny v sobě tedy živí svou nenávist a přemýšlí, jak ze sebe svou agresi dostat.

Nakonec mu v hlavě plán uzraje. Proč ale vraždí zrovna v obchodě Akihabara? Sám je totiž ve světě počítačů jako doma. Miluje videohry a je jimi přímo posedlý. Vyráží tak na svůj lov životů do prostředí, které dobře zná.

Z prezidenta otloukánkem

Pro vraha ale není šikana žádnou novinkou. Zatímco na první střední škole je prezidentem tenisového klubu, po přestupu na elitní střední školu mu začíná peklo. Mezi spolužáky nezapadne, nezíská si ani jejich přízeň, ani pochopení.

Svou frustraci si přenáší domů, kde se jeho chování začne podivně měnit. Z poslušného a cílevědomého premianta je najednou násilnický propadlík.

Teror v rodině

Ani v rodině to však nemá Katō snadné. Podle mnohých svědků, včetně vlastního bratra, se musí už od dětství střetávat s přehnanými požadavky rodičů. Obrovská scéna se strhává ve chvíli, kdy vyjde najevo chlapcův zhoršující se prospěch.

Nadávky nakonec střídají momenty ponížení. Katō je přinucen, aby vyjídal drobky přímo ze země! Jeho rodičům stačí sebemenší záminka i proto, aby nechali syna stát čtyři hodiny v mrazu před domem.

Místo diplomu montérky

Jeho pokusy dostat se na vysokou školu končí katastrofálně. Není divu, když se s mizernými výsledky ze střední hlásí na prestižní univerzitu v Hokkaidō. Nakonec mu nezbývá nic jiného než se živit rukama.

Pár kurzů na mechanika ho nakonec dostane do továrny na autodíly na částečný úvazek. Ani tady se však své smůly nezbaví.

Žertovní spolupracovníci

Je to pár dní před útokem, kdy Katō obviňuje své spolupracovníky z únavných žertíků. Schovávají mu pracovní oblečení a mladík tak musí pracovat bez něj. „Přijdu o práci,“ skuhrá si pro sebe a příští den už se raději v zaměstnání neukáže.

Může být snad tento kanadský žert poslední kapkou v moři nenávisti?

Vykrvácení i infarkty

Katō nakonec zavraždí sedm lidí a 11 jich zraní. Ačkoliv jsou na místo útoku ihned přivolány záchranky, kterých dorazí rovnou 17, třem lidem už není pomoci. Ostatní podléhají svým zraněním postupně během dne.

Zdravotníci mají navíc plné ruce práce s pěti lidmi, které na místě skolí infarkt! Všichni zavraždění, až na jednu ženu, jsou muži. Nejstaršímu z nich je 74 let, nejmladším obětem je pouze 19. Místo krveprolití se ještě tentýž večer zaplní zapálenými svíčkami a květinami.

Oko za oko, zub za zub

Bezprostředně po svém útoku je vrah zadržen policií. Svůj zakrvácený nůž odhodí na zem až ve chvíli, kdy proti němu jeden z policistů namíří zbraň. Katō putuje v poutech na policejní stanici. „Přišel jsem do Akihabary vraždit lidi.

Jsem naprosto unavený životem,“ svěřuje se při zatýkání. Za mřížemi nakonec čeká na svůj rozsudek. Ten je stejně nemilosrdný jako jeho vlastní masová vražda – dostává trest smrti.