Zděšení mezi lékaři v Berlíně zavládne poté, co se na veřejnost dostávají zprávy, jaké léčebné metody uplatňují nejrůznější šarlatáni na následníkovi trůnu. 

Budoucí císař Vilém II. (1859–1941) neměl nejšťastnější příchod na svět. Chvíli hrozilo, že se při komplikovaném porodu udusí, a tak porodník použil kleště, aby novorozence dostal z matčina lůna.

Pracoval s nimi však tak neobratně, že chlapečkovi již natrvalo zmrzačil levou paži. Postižené dítě? To je na pruském dvoře tabu! Vilémovi rodiče raději platí horentní sumy každému, kdo se pokusí o nemožné…  

Koupe se v zajíci  

„Takzvané terapie, jimiž novorozence trápili, měly charakter mučení,“ podotýká současná rakouská historička Martina Winkelhoferová. V šesti měsících mu tak třeba den co den polévají ochrnutou ručičku ledovou vodou.

Dvakrát do týdne dítě musí absolvovat „animální koupel“. Postiženou končetinu mu při ní vkládají do čerstvě zabitého zajíce. Jindy mu pevně svazují pravou ruku k tělu, aby muselo více používat levou.

Když se k tomu všemu navíc přidává vadné držení těla, naordinují mu doktoři, blízcí dvoru, „stroj k narovnání hlavy“. Denně nosí Vilém podél páteře železnou tyč. Není divu, že chlapec je často při aplikaci těchto léčebných postupů doslova nepříčetný.

Na jeho psychice zanechávají nesmazatelné stopy. Navíc se na něm podepisuje i odtažitý postoj, jaký k němu zaujímá jeho vlastní matka.  

Lituje sama sebe  

Vicky(1840–1901), nejstarší dcera britské královny Viktorie (1819–1901), se s postižením svého syna vyrovnává těžko. Místo, aby dítěti projevovala o to větší lásku, lituje sama sebe.

„Pomyšlení na to, že můj nejstarší syn trochu připomíná mrzáka (i když je jeho postižení díkybohu pouze tělesné, nikoli duševní), je sotva snesitelné a velmi tím trpím,“ píše v dopise.

„Jeho paže mi kazí radost a hrdost, kterou bych z něj měla pociťovat,“ stěžuje si na všechny strany.  

Ústavu nikdy nečetl 

 Vilém to již jako dítě dobře vycítí. Tuší, že se za něj jeho matka stydí. V dospělosti se právě kvůli tomu nejspíš zatvrdí vůči všem hodnotám, které německá císařovna vyznává. Marně z něj chtěla mít Vicky velkého liberála.

„Z Viléma se stal militaristický, reakcionářský vládce, který se ještě ve 20. století pyšnil tím, že ústavu nikdy nečetl, o parlamentu mluvil jako o »vepříně« a poslanci by podle něj měli dostat »pořádný výprask«,“ líčí důsledky Vilémovy nepatřičné výchovy Winkelhoferová. Není divu, že takový muž měl lví podíl na vypuknutí první světové