Představte si, že tisíce lidí s napětím sledují, jak se desítky jednotlivců, oblečených v tradičních krojích, stávají stavebními kameny živoucí katedrály.
Postavit co nejvyšší a nejstabilnější lidskou věž – to je podstata castellů, prastaré katalánské tradice, která okouzluje svou odvahou, precizností a týmovou spoluprací, ale zároveň v sobě skrývá mrazivou možnost tragédie.
Vítejte ve světě, kde se zábava snoubí s nebezpečím a kde jediný chybný krok může mít fatální následky.
V pulzujícím srdci Katalánska, regionu na severovýchodě Španělska, se pravidelně odehrává podívaná, která bere dech. Soutěže v sestavování lidských věží, známých jako castells, nejsou jen obyčejným sportovním kláním;
jsou hluboce zakořeněnou společenskou a kulturní událostí, která přitahuje davy a definuje místní identitu.
Fotografie z města Tarragona, pořízená na festivalu v říjnu 2024, dokonale ilustruje ohromující rozměr této podívané, kde se k obloze tyčí monumentální lidské struktury.
Základem každého castelu je tzv.
„buben“ (poměrně volný překlad pro pinya či folre a manilles, tedy skupiny lidí pod hlavním trupem věže, které ji stabilizují a pohlcují nárazy), robustní základna tvořená silnými muži, kteří se drží kolem ramen a vytvářejí pevnou oporu.
Na jejich zádech pak s neuvěřitelnou hbitostí a koordinací šplhají další a další účastníci, vrstvu po vrstvě, patro za patrem. Každý pohyb je precizně nacvičen a každý jednotlivec hraje nezastupitelnou roli v této živé architektuře.

Klíčem k úspěchu je naprostá důvěra a synchronizace mezi členy týmu.
Vrcholným okamžikem je, když se na samotný vrcholek vyšplhá to nejmladší a nejlehčí, obvykle dítě mladší 10 let, které pak s gestem vítězství zamává davu, nebo ještě lépe, spustí dolů hrdou katalánskou vlajku.
Tento okamžik je vrcholem stovek hodin tréninku a symbolem úspěšného dokončení „babylonské lidské věže“, jejímž jediným úkolem je nespadnout.
Tradice castells sahá až do 18. století a má své kořeny v historických pouličních tancích Muixeranga, které předváděli akrobaté v tehdejším Valencijském království.
Z těchto počátků se vyvinula unikátní forma, která dnes představuje jeden z nejsilnějších symbolů katalánské kultury. Popularita castellů přetrvává dodnes, navzdory inherentním rizikům, která s sebou tato aktivita nese.
Historie bohužel pamatuje i tragické události. Například v roce 2006 ve španělském městě Mataró došlo k pádu, při kterém zemřela malá dívka.
Tato událost vedla k zavedení povinných helem pro děti, které se účastní vrcholných pozic ve věžích, což je jedno z mnoha bezpečnostních opatření, která se snaží minimalizovat riziko zranění.
Nicméně i přes veškerá opatření není během soutěží žádnou výjimkou, že někteří účastníci utrpí zranění a skončí v nemocnici. Nejvíce nebezpečný je paradoxně moment, kdy se soutěžící snaží z věže slézt dolů.
Proto se trénink věnuje nejen samotné stavbě, ale i bezpečným technikám sestupu.

Castells se vyvíjely v průběhu staletí, a to i co se týče složení týmů. Zajímavým milníkem bylo 80. léta 20. století, kdy byla umožněna účast žen.
Jejich nižší váha a flexibilita přinesly nový rozměr do stavby věží, což umožnilo budovat ještě vyšší a složitější struktury s více patry. Tato změna přispěla k dalšímu rozvoji a popularitě tradice.
V roce 2010 byla tato fascinující a dynamická tradice uznána na mezinárodní úrovni, když byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Toto uznání podtrhuje její význam nejen pro Katalánsko, ale i pro celé lidstvo.
Castells jsou více než jen akrobatický výkon; jsou oslavou komunity, odhodlání a síly lidského ducha. Každá věž, ať už se podaří nebo spadne, vypráví příběh o odvaze, spolupráci a hluboké lásce k tradici.
Castells představují jedinečnou fúzi historie, umění a sportu, kde se krása lidského úsilí snoubí s neúprosnými zákony gravitace. Jsou živoucím důkazem toho, jak se tradice může vyvíjet a přizpůsobovat, a přitom si zachovat své jádro a smysl.
Tyto lidské věže jsou odrazem katalánské houževnatosti a komunitního ducha, které i přes občasné tragické momenty udržují tuto fascinující podívanou při životě pro budoucí generace.