Dávno jsou pryč časy, kdy lidstvo o existenci amerického kontinentu nemělo ani potuchy. Díky technologickému pokroku se naopak posádky trumfují, kdo trasu přes Atlantický oceán zvládne nejrychleji.
Žádná letadla ani internetové připojení, a tak veškeré spojení mezi americkým kontinentem a Evropou obstarává lodní doprava. Časy se ale mění a Modrá stuha zůstane záležitostí minulosti.
Američané na scéně
Modrá stuha je vlastně výzva, jež značí tehdejší technologický pokrok. Ve zkratce jde o překonání Atlantiku s nejvyšší průměrnou rychlostí. Jako první získá titul loď Sirius, jež v roce 1838 zamává přístavu v Corku a dorazí do New Yorku.
O pár dní později se ale vedení ujímá Great Western, která se pyšní rychlostí 16 kilometrů za hodinu. Parník měřící bezmála 70 metrů absolvuje onoho roku 1838 několik cest mezi Avonmouthem a New Yorkem a dvakrát je z toho překonání rekordu.
Trasu zvládne za 13 dní a 12 hodin. Až do května 1851 se jedná výhradně o britskou záležitost, ostrovní dominanci naruší plavidlo Pacific, jemuž cesta z Liverpoolu do New Yorku trvá deset dní, což je sice o dva více než jeho předchůdcům.
Průměrná rychlost je však důležitější – 23 kilometrů za hodinu! Troškou do mlýna přispějí také němečtí námořníci, protože jejich plavidlo dorazí 3. dubna 1898 do Sandy Hook s cifrou 41,5 kilometrů za hodinu. Inženýři z Berlína Modrou stuhu drží až do roku 1907.
Šest týdnů
Hozenou rukavici totiž sbírá parník Lusitania a svůj rekord opakovaně vylepšuje. Střídání stráží nastává v září 1909. Společnost Cunard překvapí svět lodí Mauritania, která Modrou stuhu drží dlouhých 19 let.
Všichni ale cítí, že rychlost by mohla být ještě vyšší, Mauritania sice krouží kolem magické hranice padesáti kilometrů za hodinu, překonat se jí to ale nepodaří.
Děje se tak až skrze německý parník Bremen v létě 1929. Loď má také nelichotivou statistiku, protože když v roce 1933 získá Modrou stuhu znovu, vydrží na vrcholu jen šest týdnů.
Paradoxně ocenění spadá do klína posádce italské lodi Lex, která do Ameriky vyrazí z Gibraltaru. Tehdy představí britský politik Harold K. Hales (1868–1942) blyštivou sošku, která má právě ocenit držitele Modré stuhy.
V předvečer druhé světové války se na vrchol žebříčku vyškrábou Angličané s lodí Queen Mary. Rychlost 57 kilometrů za hodinu a trasa zvládnutá za 3 dny a 21 hodin se zdá jako z jiného světa.
Na západ a na východ!
Sám Winston Churchill (1874–1965) dokonce vyzdvihne důležitost Modré stuhy. „Kdyby neexistovala, válka by trvala o rok déle,“ tvrdí premiér. Plavidla totiž přepravují vojáky do Evropy a díky ocenění se čas transportu zkrátí.
Po druhé světové válce všechny trumfnou Američané, protože světu představí loď United States. Ta během cesty v červenci 1952 zaznamená průměrnou rychlost 63 kilometrů v hodině!
Rekord stanoví i v případě cesty na východ, protože Modrá stuha se udílí v obou směrech. Tam cifru zvýší ještě o 3 kilometry za hodinu! Jde vlastně o poslední záblesk parníkové éry, překonávání Atlantiku si berou na starost letadla.
