Je to nenápadná, ale důležitá součást letadla. Ale i když se jí říká černá, ve skutečnosti má tato „skříňka“ úplně jinou barvu. Proč? Z velmi praktických důvodů!
Pokud vás zajímá, k čemu přesně slouží, co se na ní zaznamenává a co se z údajů dá vyčíst, čtěte dál!
Léto je tady a s ním i vysněná dovolená. A jak se na ni nejrychleji dopravit? Samozřejmě letadlem. A tak se s námi podívejte, jak černá skříňka předchází haváriím i jak je pomáhá objasnit.
K čemu to bude, inženýre?
Pokud bychom chtěli zjistit, proč se letovému záznamníku říká „černá skříňka“, musíme se vrátit do 30. let minulého století.
Tehdy totiž francouzský inženýr François Hussenot (1912-1951) navrhne záznamník vybavený senzory, který zapisuje letová data na fotografický film. Ten je umístěný v boxu, kam se nesmí dostat světlo. A právě odtud pochází zmíněné označení.
To se postupem času nezmění, i když tyto letové záznamníky mají ve skutečnosti jinou barvu. První krok k dnešní černé skříňce přichází v 50. letech 20. století.
Po sérii záhadných nehod prvního proudového dopravního letounu de Havilland Comet hledají vyšetřovatelé způsob, jak zjistit, co se děje na palubě těsně před havárií. Tehdy přichází s nápadem mladý australský vědec David Warren (1925-2010).
Navrhne zařízení, které by během letu automaticky zaznamenávalo klíčová data i zvuky z kokpitu. Zpočátku mu nikdo nenaslouchá – nápad ale přežije a změní letectví.
Dva v jednom
Moderní černá skříňka je ve skutečnosti dvojice zapisovačů. Jeden zaznamenává zvuky a komunikaci pilotů, druhý údaje o chodu letadla – od výšky přes rychlost až po polohu klapek nebo práci motorů.
Záznamník dat je umístěný v ocasní části, kde má největší šanci přežít náraz, zatímco záznamník hlasu se nachází přímo v pilotní kabině a je připojen k hlavnímu mikrofonu.
Nenahrává se jen komunikace pilotů mezi sebou a s řídící věží, ale i různé neobvyklé zvuky, které mohou signalizovat problém. Zjednodušeně řečeno: záznamník dat může říct, co se stalo, ale záznam hlasu často napoví, proč k tomu došlo.
Zatímco dříve se sledovaly desítky parametrů, dnes se jich může zaznamenávat i několik tisíc. Tyto skříňky nejsou černé, ale výrazně oranžové, aby je bylo možné snáze najít v troskách.
Jsou zabalené v extrémně odolném pouzdře, které vydrží teploty přes 1000 °C, silné nárazy i tlak hluboko pod hladinou moře.
Studnice informací
A k lepšímu nalezení slouží také další vychytávka: majáky, které vysílají akustické signály, aby bylo snazší je najít pod vodou.
Dříve se data zaznamenávala na magnetickou pásku, dnes se ukládají na paměťové karty podobné těm, které známe z mobilů nebo notebooků.
Po nehodě a objevení černé skříňky je prvním krokem ve vyšetřovacím procesu zjištění, zda je tato karta neporušená, a vytvoření kopií.
Ke všem informacím mají přístup pouze členové organizací oficiálně pověřených k vyšetřování leteckých nehod a další příslušné orgány.
Kromě zjišťování příčin havárie poskytují záznamníky rovněž cenné informace pro zvyšování bezpečnosti pasažérů i efektivity letecké dopravy.
Někteří dopravci tak dobrovolně poskytují data pro kontrolu spotřeby paliva, potenciálních problémů s motory a další údaje týkající se běžného provozu. A co vrtulníky? Ty zpravidla používají jeden kombinovaný záznamník, který spojuje obě funkce.
