Motor auta spokojeně vrní krajinou. Vozidlo konečně zastaví. Vedle řidičky usedne muž. Dívčí obličej rámovaný hustými dlouhými vlasy se k němu otočí: „Viděl jsi už dneska hvězdy?“ Než stihne muž odpovědět, někdo mu hodí kolem krku smyčku.
Mít v rodném listu jako místo narození Severní pól zní pro našince obskurně samo o sobě. Život Mirandy Barbourové se začíná odvíjet 14. prosince 1994 a z mantinelu podivností už nikdy nevybočí.
Miranda, tehdy ještě s příjmením Deanová, absolvuje na Severním pólu mateřskou školku a první třídu… a sluší se dodat, že tento Severní pól neleží v centru Severního ledového oceánu, ale zhruba uprostřed Aljašky.
Má něco přes 2000 obyvatel a na „skutečný“, tedy geografický Severní pól, je to odtud ještě 2700 kilometrů.
Je listopad roku 1998 a před soudem stane strýc malé Mirandy, Rick. Prokáže se, že mezi 3. a 4. rokem děvčátko zneužívá. Neunikne mu ani Mirandina sestra Ashley. Rick dostane 19 let natvrdo, na Mirandině duši ale nechá nesmazatelné šrámy.
Někdy na přelomu 12. a 13. si Miranda najde nové kamarády. Stane se členkou malé satanistické sekty.
Prostituce? Jen si povídají…
Elyttu Barbourovi (*1991) a Mirandě v ospalém městečku Dunn v Severní Karolíně, kam se děvče roku 2011 přestěhuje z Aljašky, 22. října 2013 duní svatební zvony. Miranda má tou dobou již dvouletou dcerku. Kdo je otcem? To netuší ani její matka a Miranda se nesvěří.
Craigslist jsou jednoduché na inzerci stojící internetové stránky s diskusními fóry. A právě na Craiglistu se usídlí Miranda. Co nabízí? Sebe. „Není žádná prostitutka. Oni jí platili za… příjemný rozhovor,“ hájí svou ženu Elytte Barbour.
To Miranda si servítky nebere a přiznává, že (by) si za sex účtovala 100 dolarů, v přepočtu 2200 korun. Zatím si píše s Troyem LaFerrarou a domlouvají si schůzku. Není náhodou, že zrovna na 11. listopadu 2013. To má totiž Elytte narozeniny.
Sraz s Troyem si dají na parkovišti nákupního centra Susquehanna Valley v pensylvánském okrese Snyder County. Co dělá ve svůj sváteční den Elytte? Leží zastlán velkou dekou na zadním sedadle auta své ženy a čeká na smluvený signál.
Barbourová lascivně otevře dveře jejich červené Hondy CR-V. „Viděl jsi už dneska hvězdy?“, usměje se na něj Miranda. V tu chvíli začne mela. Právě tahle věta je smluveným signálem. Elytte shazuje deku, vymrští se a bleskurychle omotá Troyovi kolem krku šňůru.
Ten se zatím marně snaží nadechnout. Miranda na nic nečeká. Vytahuje nůž – bodá a bodá. Celkem zasadí nebohému Troyovi 20 ran. Je po všem. Mrtvé tělo bude objeveno v Sunbury následující den.
Po vraždě burger a striptýz
Elytte se sice těší na večerní oslavu, ale nejdřív je čeká práce. Zajdou do obchodu a nakoupí čistící ubrousky a odstraňovač skvrn, aby zamaskovali následky krvavého masakru v Hondě.
Pak si skočí na hamburger a poslední štací 22. narozenin bude striptýzový klub. Vyšetřovatelé zatím nebudou mít moc práce. Miranda je poslední, s kým si LaFerrara píše a čas, kdy se nahánějí přes zprávy na parkovišti, také sedí.
„Rozhodli jsme se, že ho zabijeme. Není třeba za tím hledat jiný důvod,“ přiznává s nevinným kukučem Miranda. Pro policisty představuje tahle dvojice kriminální zjevení. Barbourová se snaží manžela chránit.
Tvrdí, by jejího chotě nikdy nenapadlo někoho zavraždit. „Prostě jsem ho zmanipulovala. Bylo to vzrušující,“ vysvětluje Barbourová.
Přestala jsem ty mrtvé počítat…
Dvojici posadí ruka zákona za mříže v prosinci 2013. 19letá Miranda a 22letý Barbour se začínají bát. Hrozí jim trest smrti. Rozsudek si nakonec vyslechnou až v září roku 2014 – za vraždu prvního stupně jsou odsouzeni na doživotí.
V mezičase se ale Miranda dostane do hledáčku médií z celého světa. Za jedinou vraždu? Kdepak. Po dvou měsících čekání na soudní proces vražedkyně napíše pensylvánskému novináři Francisu Scarcellovi. Ten ucítí sólokapra, sedá za volant a míří za ní do věznice. Jeho čich se nemýlí…
Z náznaků začíná být jasné, že tohle není poprvé, co má mladá dáma na rukou cizí krev. „Chceš říct, že už jsi zabíjela i předtím?“ vypálí novinář bez okolků. „Ano,“ kývne Miranda a neuhne pohledem. „Kolikrát, Mirando?“, pokračuje Scarcella.
„…Přestala jsem to počítat, když jsem dosáhla 22,“ upře po chvíli zase zrak na novináře.
Vraždy, o kterých Miranda mluví, se měly odehrát mezi lety 2008 až 2013. Její zpověď vyvolá celosvětové pozdvižení. O její případ se začne zajímat FBI. Na policejní stanice volají desítky lidí, jejichž blízcí se buď delší dobu pohřešují, nebo policie nenašla jejich vraha.
„Zabíjela jsem jen samé zlé lidi. A když mě pustí, budu v tom pokračovat,“ varuje.
První vraždy se mají odehrát již na Aljašce. Do Velkého jezera ležícího u městečka Wasilla má naházet části rozporcovaného těla. Nedaleko odsud ostatně chodí Miranda do školy. Aljašská státní policie ale torzo těla nikdy neobjeví.
Další mrtvola vylétne z auta po kusech kdesi po cestě z Raleighu, hlavního města Severní Karolíny. Mirandina přiznání jsou jedna velká záhada. Lže? Zveličuje? Nebo je to pravda? „V místech, která popsala, skutečně došlo ke zmizení lidí,“ doplňuje Scarcella.
