S čím vším je spojeno jméno Filip? Kromě míti, Filipa, tedy mít pod čepicí, být chytrů, má i další, už méně lichotivý význam. Když se někdo „vytasí jak Filip z Konopí,“ není mu co závidět.

Pan Filip z Konopí prý skutečně existoval. Pocházel z vesnice v Sandomirsku (v dnešním Polsku, severovýchodně od Krakowa) a více než 40 let honil Turky. Když konečně nastane klid a může přebrat své rodinné dědictví, rozumí lépe válce než hospodaření na poli.

Když o něčem mluví na sněmu, všichni se mu začnou smát. „Kdo se to tam vytasil?“, ptá se pobaveně panstvo. Filip z Konopí zkrátka plácl nějaký nesmysl. „Koukat jako Filip na jelito,“ není o nic lepší. Také jde o někoho, kdo vůbec netuší, co se vlastně děje.

Každý potřebuje poradce

Pěkně matoucí je také komedie anglického dramatika Oskara Wildea (1854–1900) s názvem „Jak je důležité míti filipa“. V originále se hlavní hrdina totiž nejmenuje Filip, ale Ernest! Jak je to možné? Wilde využil podoby Ernesta s anglickým earnest (vážný, seriózní).

Český překladatel hledal podobnou dvojku: Hrdinu pojmenoval Filip a do názvu dal „míti filipa“, tedy pěkně za ušima. Začátek slova fi- věstí něco chytrého, nebo dokonce prohnaného. Slova jako filuta, fiškus nebo fištrón to potvrzují.

Podle výkladu Bible ale není tak jednoduché dosáhnout poznání. Potřebujeme k tomu Filipa, pomocníka, který nám všechno vysvětlí. A zeptat se někoho na radu, nejlépe Filipa s velkým „F“ proto určitě není hanba.

Nemají se za co stydět

Mezi králi najdeme několik Filipů. Svému jménu dělali čest, hloupí rozhodně nebyli. Filip II. August (1165 – 1223) sjednotil Francii. Další z francouzských králů Filip IV. Sličný (1268 – 1314) potřeboval peníze, a tak lstivě vstoupil roku 1307 do řádu Templářů.

Řádovým rytířům zabavil obrovský majetek a nechal je uvěznit. Španělskému, anglickému a portugalskému králi v jedné osobě, Filipovi II. Habsburskému (1527 – 1598) říkali moudrý, což byla trefná přezdívka.

Se svými vladařskými povinnostmi se vypořádal zdatně, a v knihovně měl přes 13 500 svazků! Filip V. Španělský (1683 – 1746) se po nástupu na trůn musel potýkat s válkou o španělské dědictví. Vyšel z ní se ctí, uzavření tzv.

utrechtského míru znamenalo jeho potvrzení jako španělského krále.