V letech 1872–1875 se na pomezí Karlína a Nového Města, v místech městských hradeb rodí nová stanice. Komplex novorenesančních budov od českého architekta Karla Schlimpa, profesora na vídeňské technice, má úctyhodnou délku 115 metrů.

Vstup do odjezdové haly tvoří triumfální římský oblouk s korintským sloupovím, na něm se tyčí čtyři alegorické sochy: Obchod, Věda, Průmysl a Hospodářství. Vrchol oblouku zdobí sousoší Austria chránící Orbu a Průmysl.

Vyhrává Lysá

Konečná stanice Rakouské severozápadní dráhy (spojuje Vídeň s Berlínem) vzniká právě tady. Trať vede z Nymburka směrem na Mělník a Děčín, a kvůli politickým tahanicím s ní Praha málem nemá spojení!

Odkud povede odbočka do hlavního města, o to se pere Lysá nad Labem, Čelákovice a Brandýs nad Labem. Každé z měst chce získat ekonomické výhody. Nakonec vyhraje Lysá.

První soupravy do nádraží, které se bohužel nedočká ani stoletého výročí, dorazí v říjnu 1875. Poslední osobní vlak tudy projede 1. července 1972.

Mizí kvůli dálnici

Rozhodnutí protnout velkoměsto dálnicí a dát přednost autům před železnicí padne už v 70. letech 20. století. Nádraží, považované za jedno z nejkrásnějších ve střední Evropě (!), překáží stavbě autostrády a postupně chátrá.

Přes protesty odborníků ho 16. března 1985 nemilosrdně odstřelí 400 tunami trhaviny. V jeho místech se dnes na severojižní magistrále prohání jeden vůz za druhým. Naštěstí alespoň umělecká výzdoba putuje před zkázou do Národního muzea a Muzea hl. m. Prahy.

Pocta bohemistovi

V roce 1919 pokřtí původní severozápadní nádraží na Denisovo podle v Čechách populárního francouzského historika a bohemisty Ernesta Denise (1849–1921).

Němcům se to pochopitelně nelíbí, a proto s příchodem nacismu jméno vystřídá neutrální Vltavské. Po 2. světové válce se nakrátko vrací Denisovo, ale ani bolševikům není buržoazní historik po chuti, a tak tu v roce 1953 máme Těšnov.

I v něm byl salónek pro panovníka. Se zničením stanice ale navždy zmizel.