Anglický cestovatel Fynes Moryson si na začátku 17. století stěžuje na zápach v pražských ulicích. Jejich smrad by prý klidně zahnal Turky, kteří ohrožují Evropu. Hrozná vizitka pro turisty, kteří se touží do českého města vypravit…

1500–1600: Šestichodový oběd za dva groše

Návštěvníky zajímá hlavně Pražský hrad, ale město nabízí i jeden evropský unikát: umělé jezero v Královské oboře, zásobované vodní štolou proraženou v roce 1593 na příkaz císaře Rudolfa II. (1552–1612). Prvního tištěného průvodce Prahou vydává v roce 1615 novoměstský protestantský farář Bartoloměj Martinides. Obžerství nezná mezí. Posedávání v nálevnách je nejoblíbenějším trávením volného času na cestách.

Hospodský oběd v Praze roku 1562 má třeba šest chodů a je levný, stojí pouhé dva groše (za ně se na trhu koupí kopa, tedy 60 vajec). Nadměrné pití se objevuje v celé společnosti, dokonce i u poutníků na svatá místa.

Tržiště na pražských náměstích si mezi sebou dělí sortiment zboží, například Koňský (dnešní Václavské nám.), Dobytčí (Karlovo nám.) nebo Ovocný trh. Šidit zákazníky trhovcům znemožňuje úředník zvaný litkupník, který zaregistruje zboží a k ruce má měřiče a vážného.

Slepice se na trhu sežene za 3 bílé groše (týdenní plat děvečky).

1600–1700: Ráj luxusního zboží

Za nejvýstavnější všichni považují Malou Stranu. „…jsou tam samé paláce: počítá se jich tam přes tři sta a jsou to útulky všeho, co má v Čechách a v dědičných zemích Jeho Milosti Císařské bohatství,“ líčí své zážitky koncem 17.

století francouzský lékař Charles Patin (1633–1693). Nejkrásnější jsou Valdštejnský a Černínský palác. „V hospodách žádají za krmi asi tak šest českých grošů, leč obvykle jídlo nepřipravují za předem stanovenou cenu, jako to činí v Němcích, nýbrž co si kdo objedná, to mu udělají, a sluha, jenž všechny věci nakupuje mimo dům, předloží potom oučet,“ píše Moryson. Sám jí u jednoho měšťana za půldruhého tolaru (180 krejcarů) týdně. Město se stává rájem pro prodej luxusního zboží, například orientálních látek, ale i předmětů z drahých kovů a kamenů. Zlatou dobu zažívají pražští zlatníci, kterých český historik Zikmund Winter (1846 – 1912) napočítal v období 1576 – 1620 neuvěřitelných 210.

Pracují sice většinou na zakázku, ale přibývá i zboží pro trh.

1700–1800: Zbrusu nová promenáda

V roce 1760 se projdete po úplně nové pražské promenádě – ulici V Alejích (dnešní Na příkopě). V místě hradebního příkopu zasypaného od Prašné brány k Můstku dělníci položili dlažbu, umístili kamenná sedátka a zasadili stromy.

O 21 let později vzniká promenáda i mezi Můstkem a Vltavou (dnešní Národní třída). V 70. letech 18. století nabízejí čtyři pražská města služby čtyř kaváren, šesti restaurací, deseti vináren a nepočítaně hospod.

Sud piva stojí 540 krejcarů (zednický mistr by na něj vydělával skoro pět týdnů). Vyhlášený hostinec, jehož služby si pochvaluje i hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) najdete v č. p.

588 (Celetná 29). Tržiště se táhne od dnešního Ovocného až Uhelnému trhu. Nejlepší nabídku ale poskytují týdenní až čtrnáctidenní jarmarky u příležitosti svátků svatých – Josefa, Jana Nepomuckého, Víta, Václava a Mikuláše.

Nabízejí tu i židovští a cizozemští trhovci, třeba střevíce se dají koupit za 60 krejcarů (týdenní plat tesařského mistra).

1800–1900: Výstava přiláká skoro 2,5 milionu lidí

Turisty přitahuje Jubilejní výstava oslavující úspěchy českého průmyslu, na kterou v Holešovicích v roce 1891 zajde 2 428 000 platících návštěvníků. Pro velký úspěch proto uspořádá město o čtyři roky později Národopisnou výstavu, která má předvést život slovanského lidu.

Vstupné na ni činí 40 krejcarů (denní plat tovaryše). V č. p. 854 (dnešní ulice Na Příkopě) narazíte na luxusní hotel U Lip. K jeho prvním hostům patřil i proslulý svůdce Giacomo Casanova (1725–1798). Zakouřit si v něm ale bohužel nemůžete, protože císař František I. (1768–1835) nejdříve v roce 1798 zakázal dýmání na ulici a na přelomu století i ve veřejných podnicích. První obchodní domy najdeme v Praze už 70.

letech 19. století. Na evropské úrovni je Neffův velkozávod s uměleckoprůmyslovými předměty, nádobím, sklem a porcelánem na rohu ulic Na Příkopě a Nekázanky. V Rytířské ulici otevírají radní roku 1897 Staroměstskou tržnici o rozloze 3700 m2 s 360 stánky, sklady a chladírnou.