Měřit vzdálenost na roky se může zdát trochu bláznivé. Jenže ve vesmíru dává vše trochu jiný smysl než na Zemi! Co je to vlastně světelný rok a k čemu ho potřebujeme?
Naše nejbližší hvězda (kromě Slunce) Proxima Centauri je od nás vzdálená 38 000 000 000 000 kilometrů. Už tady jsme z počtu nul trochu zmatení. A jiné hvězdy jsou i miliardkrát dále!
Třeba taková Earandel v souhvězdí Velryby, objevená v roce 2022 za pomocí Hubbleova teleskopu, se nachází od nás nepředstavitelných 264 900 000 000 000 000 000 000 kilometrů!
Ještě dávno před jejím objevem je vědcům jasné, že na značení vesmírných vzdáleností se musí jinak. Ovšem s tím souvisí ještě jiná otázka – jak je vůbec změřit?
Praktické pomůcky
Žádný metr nám až ke hvězdám samozřejmě nedosáhne. Pomůže nám ale trik zvaný paralaxa! Jde o úhel, v rámci nějž se mění poloha nebeského tělesa, když ho pozorujeme z různých míst ve vesmíru.
Asi podobně, jako bude „přeskakovat“ jakákoliv věc před námi, pokud se na ni budeme dívat střídavě jen levým nebo pravým okem.
Namísto dvou očí nám jako pozorovací základna poslouží dvě odlišná místa oběžné dráze Země. Přesně tedy místa, jejichž vzdálenost se rovná poloměru oběžné dráhy, neboli vzdálenosti planety od Slunce.
Té se říká 1 astronomická jednotka, činí cca 150 milionů kilometrů a přibližně je vědcům známá již v 17. století.
Už to mám!
V roce 1838 pozoruje německý astronom Friedrich Bessel (1784–1846) hvězdu 61 Cygni v souhvězdí Labutě. Vezme si na pomoc právě astronomickou jednotku a vůbec poprvé vypočítá hvězdnou paralaxu.
Vyjde mu, že 61 Cygni je od nás 60 000x dále, než je Země od Slunce. „To je dálka! Jak dlouho by tam asi letělo světlo?“ napadne Bessela a vypočítá, že zhruba 10,3 let!
Již v roce 1851 tedy přichází popularizátor vědy Otto Ule s pojmem světelný rok. Sám Bessel ho však nepoužívá, patrně si není jistý, zda je rychlost světla v jeho době známá již dostatečně přesně…
Posviť na mě
Že je světlo velmi rychlé, lidé vědí už dávno. Ve starověku dokonce převládá názor, že jeho rychlost je nekonečná!
Nestačí mu ani slavný toskánský astronom Galileo Galilei (1564–1642), který se svým asistentem vyleze na dva kopce 2 kilometry od sebe a posvítí odtud lucernami. Spočítat, za jak dlouho světlo doletí z jednoho kopce na druhý, zdaleka nestihnou!
Následuje mnoho dalších pokusů, od pozorování zákrytu Jupiteru jeho měsíci až po měření paprsků dopadajících na rotující zrcadlo, a hodnota se postupně zpřesňuje.
Ta dnešní vychází z frekvence a vlnové délky helium–neonového laseru a udává, že světlo urazí ve vakuu 299 792 458 metrů za sekundu. Zvládne tedy 9,46 bilionu kilometrů za jeden rok!
Cesty světla
Se světelnými roky se zdá vše snazší. K Proximě Centauri to máme 4,2 světelných let. Zatím nejvzdálenější známá hvězda Earandel je od nás 28 miliard světelných let. Průměr Mléčné dráhy činí cca 100 tisíc světelných let. A průměr celého pozorovatelného vesmíru 92 miliard světelných let!
Světelný rok je však obrovský, 236milionkrát větší než obvod Země! Nejvzdálenější lidský objekt Voyager 1, vypuštěný v roce 1977, už urazil 25 miliard kilometrů. Aby zdolal celý světelný rok, čeká ho ještě 380x delší cesta.
