Angličan Godfrey Harold Hardy, který se proslavil teorií čísel a matematickou analýzou, se domnívá, že déle než čtyři hodiny denně se člověk nemůže věnovat složitým odborným problémům.
Tuto dobu považuje matematický génius Godfrey Harold Hardy (1877‒1947) za maximum, kdy se dokáže plně koncentrovat na náročnou práci. Ke svým výzkumům proto usedá úderem deváté hodiny dopoledne. Jakmile ale odbije jedna odpolední, jeho pracovní den končí.
V jeho diáři nastává čas na oběd, po kterém si velmi rád zasportuje, nebo odpočívá.
Miluje kriket a tenis
„Jeho pracovní den v létě zpravidla spočíval v práci ráno a pak šel pěšky k Fennerovi (kolega matematik), aby si zahrál odpolední kriket a tenis,“ píše současný britský matematik Richard Chapling. Poznamenává také, že Hardy nikdy nezapomněl prostudovat v ranních novinách výsledkové listiny obou oblíbených sportů.
Stejný čas
Podobný názor jako Hardy má i francouzský matematik a fyzik Henri Poincaré (1854‒1912). Také vyznává pravidlo čtyř hodin intenzivní práce, ovšem na rozdíl od Hardyho si je rozdělí do dvou částí.
Poprvé se matematickým a fyzikálním hádankám věnuje mezi 10 a 12 hodinou dopoledne, podruhé mezi 17 a 19 hodinou večerní. Mezitím odpočívá.
