Skip to content

Martin Lecián: Jánošík československé kriminalistiky

Legendární kasař, loupežník a vrah je opěvován potulnými kramáři a flašinetáři téměř jako Jánošík nebo moravský Robin Hood. Velebí jeho ztepilý vzhled, odvahu, s jakou má okrádat bohaté, a hrdinské skutky, kterými se proslaví, když uniká spravedlnosti.

Ve skutečnosti nemá s mytickými hrdiny nic společného. Krade a loupí pouze pro sebe a ze strachu z dopadení bez skrupulí zabíjí.

V roce 1900 přichází na svět jako sedmé dítě z deseti potomků Antonína a Viktorie Leciánových syn Martin (1900–1927). Matka s duševní poruchou skončí v ústavu pro choromyslné, kde umírá. Z otce se stává agresivní opilec, karbaník, děti jsou mu na obtíž a týrá je fyzicky i hladem.

Když je Martinovi deset, prohraje ho otec v kartách a chlapec musí půl roku sloužit v kočovném cirkuse. Jeho sestry se živí prostitucí. Hoch je nezvladatelný doma i ve škole, ve čtrnácti se ocitá v polepšovně, kde zůstává až do svých osmnáctin.

Po propuštění okamžitě zahajuje aktivní zločineckou dráhu, kterou nakrátko přeruší vojna.

Ukáže se, že Lecián (vpravo) je jen prach sprostý kriminálník.

Jedna červená růže nebo kulka

Z vojenské služby zběhne pětkrát, naposled v prosinci 1926. Následuje 143 dramatických dní pobytu na svobodě. V té době se roztočí kola osudu deseti lidem, které připraví o život, a blíží se také jeho vlastní konec.

Lecián podléhá strachu z dopadení a brzy ztrácí nervy. „Jedna červená růže“ je heslo, aby se k němu mohl člověk přiblížit. Jinak okamžitě sahá po zbrani a útočí. První vraždy se dopouští v lednu 1927 ve Slavkově u Brna.

Čtyřmi výstřely zabije strážníka, když ho vyruší při vloupání. Hned další den se pokusí zabít majitele obchodu, kde krade, a spolu s ním i přivolaného četnického strážmistra. Za měsíc zavraždí nočního hlídače podniku Grafona v Jihlavě a za pár dní ve vlaku střílí po četníkovi, který ho poznává.

Lecián v panice vyskakuje z jedoucího vlaku. Vyhlašují po něm pátrání s odměnou.

I díky promyšleným útěkům ze žaláře nakonec Leciána potká smrt.

Smyčka se stahuje

Maskuje se, skrývá, mění úkryty a trpí ještě větším stihomamem, zatímco veřejnost ho oslavuje jako nepolapitelného hrdinu. V březnu 1927 je po všem. Ve Veselí nad Moravou zastřelí Lecián mladého četníka, který se právě oženil a očekával rodinu.

Hned nato postřelí na nádraží vojenského rotmistra, protože si ho splete s četníkem. To už proti němu vytáhne i armáda. Po několika přestřelkách je dopaden a rozjede se vyšetřování.

Dobový tisk zprávy o zločinci přímo hltal.

V pekle se nespí

Trvá čtyři měsíce a během té doby umlkají všechny harmoniky, flašinety a písně kramářů, glorifikující Leciánovu odvahu a hrdinské činy nepolapitelného zbojníka. Vychází najevo, že kasař a vrah se vyjadřuje nesouvisle, zmateně a že motivem jeho zabíjení je strach ze zatčení.

Legenda o neohroženém hrdinovi se rozpadne přes noc a Lecián je odsouzen k trestu smrti oběšením. Se svým obhájcem ex offo ostentativně nekomunikuje od počátku a jeho přítomnost ignoruje po celou dobu vyšetřovacího a soudního procesu.

Proti rozsudku se neodvolá a sám rovnou požádá o milost prezidenta. Je možné, že by ji nakonec dostal a Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) by rozsudek změnil na doživotí, jenže Lecián se rozhodne utéci z vězení, ukradnout zbraň a zastřelit strážného – zakrátko je ale dopaden.

Celou noc před popravou nezamhouří oko a prochodí po cele. „V pekle se naspím dost,“ utrousí k dozorcům, když ho nabádají k odpočinku.

Foto: Shutterstock, Wikimedia. Autor: Jana Zapletalová
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Vraždy
Zobrazit více …