Legendární kasař, loupežník a vrah je opěvován potulnými kramáři a flašinetáři téměř jako Jánošík nebo moravský Robin Hood. Velebí jeho ztepilý vzhled, odvahu, s jakou má okrádat bohaté, a hrdinské skutky, kterými se proslaví, když uniká spravedlnosti.

Ve skutečnosti nemá s mytickými hrdiny nic společného. Krade a loupí pouze pro sebe a ze strachu z dopadení bez skrupulí zabíjí. 

V roce 1900 přichází na svět jako sedmé dítě z deseti potomků Antonína a Viktorie Leciánových syn Martin (1900–1927). Matka s duševní poruchou skončí v ústavu pro choromyslné, kde umírá.

Z otce se stává agresivní opilec, karbaník, děti jsou mu na obtíž a týrá je fyzicky i hladem. Když je Martinovi deset, prohraje ho otec v kartách a chlapec musí půl roku sloužit v kočovném cirkuse. Jeho sestry se živí prostitucí.

Hoch je nezvladatelný doma i ve škole, ve čtrnácti se ocitá v polepšovně, kde zůstává až do svých osmnáctin. Po propuštění okamžitě zahajuje aktivní zločineckou dráhu, kterou nakrátko přeruší vojna.

Jedna červená růže nebo kulka

Z vojenské služby zběhne pětkrát, naposled v prosinci 1926. Následuje 143 dramatických dní pobytu na svobodě. V té době se roztočí kola osudu deseti lidem, které připraví o život, a blíží se také jeho vlastní konec.

Lecián podléhá strachu z dopadení a brzy ztrácí nervy. „Jedna červená růže“ je heslo, aby se k němu mohl člověk přiblížit. Jinak okamžitě sahá po zbrani a útočí. První vraždy se dopouští v lednu 1927 ve Slavkově u Brna.

Čtyřmi výstřely zabije strážníka, když ho vyruší při vloupání. Hned další den se pokusí zabít majitele obchodu, kde krade, a spolu s ním i přivolaného četnického strážmistra.

Za měsíc zavraždí nočního hlídače podniku Grafona v Jihlavě a za pár dní ve vlaku střílí po četníkovi, který ho poznává. Lecián v panice vyskakuje z jedoucího vlaku. Vyhlašují po něm pátrání s odměnou.

Smyčka se stahuje

Maskuje se, skrývá, mění úkryty a trpí ještě větším stihomamem, zatímco veřejnost ho oslavuje jako nepolapitelného hrdinu. V březnu 1927 je po všem. Ve Veselí nad Moravou zastřelí Lecián mladého četníka, který se právě oženil a očekával rodinu.

Hned nato postřelí na nádraží vojenského rotmistra, protože si ho splete s četníkem. To už proti němu vytáhne i armáda. Po několika přestřelkách je dopaden a rozjede se vyšetřování.

V pekle se nespí

Trvá čtyři měsíce a během té doby umlkají všechny harmoniky, flašinety a písně kramářů, glorifikující Leciánovu odvahu a hrdinské činy nepolapitelného zbojníka.

Vychází najevo, že kasař a vrah se vyjadřuje nesouvisle, zmateně a že motivem jeho zabíjení je strach ze zatčení. Legenda o neohroženém hrdinovi se rozpadne přes noc a Lecián je odsouzen k trestu smrti oběšením.

Se svým obhájcem ex offo ostentativně nekomunikuje od počátku a jeho přítomnost ignoruje po celou dobu vyšetřovacího a soudního procesu. Proti rozsudku se neodvolá a sám rovnou požádá o milost prezidenta.

Je možné, že by ji nakonec dostal a Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) by rozsudek změnil na doživotí, jenže Lecián se rozhodne utéci z vězení, ukradnout zbraň a zastřelit strážného – zakrátko je ale dopaden.

Celou noc před popravou nezamhouří oko a prochodí po cele. „V pekle se naspím dost,“ utrousí k dozorcům, když ho nabádají k odpočinku.