Děsivý rachot se blíží. Náhle se z ranní mlhy vyvalí kovové obludy a bez ustání pálí z děl a kulometů. Nezastaví je kulky, ostnatý drát, příkopy a dokonce ani zdi. Šokovaná německá pěchota v hrůze prchá.
Je 15. září 1915 a v bitvě u Sommy vyráží poprvé v historii do boje nová zbraň. Britský tank Mark I. Ačkoli ze 49 nasazených tanků se jich do boje nakonec zapojí jen 9 (ostatní uvíznou nebo se porouchají), psychologický efekt je mimořádný.
Německá pěchota před kovovými monstry v panice prchá. Není divu. Kolosy o váze 28 tun se sice pohybují maximálně rychlostí 6 km/h (v podstatě rychlejší chůzí), bez námahy však drtí a trhají zábrany, kulometná palba jim příliš nevadí a samy ostošest pálí z děl a kulometů ve střílnách, tzv. sponsonech.
Šok umocní i fakt, že vývoj a výroba probíhal v utajení. Aby nebudil pozornost špionů, je při přepravě po železnici přikryt plachtou a označen jako cisterna (tank).
Zvrat na bojišti navždy změní války
Má zvrátit patovou situaci na bojištích, kde armády uvízly v kilometry dlouhých liniích zákopů, přišpendleny k zemi kulometnými hnízdy. Jeho výrobu prosadí plukovník Ernest Dunlop Swinton (1868–1951), který si uvědomí, že problém ostnatého drátu, bahna a kulometů by mohlo vyřešit obrněné pásové vozidlo.
Jeho skutečný potenciál si však zpočátku nikdo neuvědomuje, a tak se jen tak poflakuje po bojišti jako podpora pěchoty. Když však v bitvě u Hamelu 4. července 1918 tanky bez ztráty jediného tankisty zlikvidují 200 německých kulometných hnízd, je jasné, že tank je trefa.
Začíná zběsilá evoluce nejen tanků a taktiky jejich nasazení, ale také protitankové obrany.
