Francouzská královna Marie Antoinetta sotva projde dveřmi paláce ve Versailles. Na hlavě se jí totiž tyčí metrové kudrlinky. Kadeřník jí do vlasů opatrně zapíchl ampulky s vodou, z kterých vykukují živé květiny.

Dvorní dámy závistivě pokukují. Každá by chtěla mít takový účes, jenže svou paní kopírovat nesmí.

Nejenom muži se pyšní bohatými vlnami paruk sahajícími až na prsa. Vlásenky si oblíbí i ženy. Nejde ovšem o splývavé paruky, ale o půlmetrové nebo i vyšší výtvory. Francouzská královna Marie Antoinetta (1755–1793) „nechala v paláci ve Versailles zvýšit několikery dveře, aby se do nich vešly její účesy a její kadeřník Leonard vymýšlel styly, které by šlo před jízdou v kočáře rozpustit,“ uvádí Coxová. Jeden z jejích prvních účesů měří na výšku asi 180 centimetrů a způsobí u Pařížanů pozdvižení. Kadeřník Leonard (1751–1820) jí zaplétá do vlasů nejenom různé šperky, látky či mašle, ale dokonce i ovoce, ptačí pera, slunečník nebo přístroj rozprašující parfém.

Podobné účesy vyžadují různé kostěné a dřevěné konstrukce, dráty a vycpávky, aby vůbec držely.

Dobové události na temeni hlavy

Vlasy Marie Antoinetty dokonce často slouží jako komentář dobových událostí. Když například uspěje francouzská flotila v námořní bitvě, ve vlasech Marie Antoinetty se objeví loď. Jindy se na její hlavě ocitne třeba vycpaný pták.

Jenže nosit takový účes je náročné. Vznešené dámy se kvůli němu nevejdou do kočáru, musí spát vsedě, aby si svoji vlasovou kreaci neporušily. Někdy mají na hlavě takový výtvor i několik dní nebo týden, aby si ho jaksepatří užily a nemusely ho přečesávat.

Existují dokonce záznamy, podle nichž některé vznešené dámy uhořely, když jejich bohaté vyčesané vlasy chytly od visících lustrů.

Chybí mouka na chleba

Ovšem Marie Antoinetta sklízí za výstřednosti na své hlavě většinou především kritiku, protože se nechává česat v soukromí. Tím vysoce postavené dvořany připravuje o právo být při její ranní toaletě. Tato výsada přitom patří mezi staleté tradice dvořanské služby a právě od něj se odvíjí skutečné postavení dvořana.

Značí to, že si je královna odmítá pustit blíže k tělu, a to by si jako cizinka, Rakušanka, vůbec neměla dovolit. Navíc se všem tají dech nad tím, kolik celá tahle paráda stojí. Vrcholem se pak stává povstání během hladomoru ve druhé polovině 70.

let 18. století. Lidé sužovaní hladem zjistí, že královna používá pudr na paruky vyráběný z mouky, zatímco oni hladovějí. Takové plýtvání jí nemohou zapomenout.