Tým Václava Gvoždíka objevil a popsal nový rod rákosničkovité žáby žijící v pralesích středního Konga. Popis nového rodu žáby v Africe je relativně vzácná událost, poslední rod byl popsaný před sedmi lety.

Jedná se tak o významný objev, který je důležitý zejména pro ochranu místních ekosystémů. Terénní výzkum, při kterém byl sbírán zásadní materiál v roce 2018, byl hrazen Národním muzeem.

Následný laboratorní výzkum pak vznikal primárně v laboratořích Akademie věd ČR.

Veliký objev

K odhalení nového rodu, který byl pojmenován Congolius (což znamená „žába z Konga“), pomohla především molekulární biologie, tedy izolace DNA a následné fylogenetické analýzy, které řeknou, jak se druh vyvíjel a kdo byl jeho předek.

Václav Gvoždík z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Národního muzea se svými doktorandy Tadeášem Nečasem z Česka a Gabrielem Badjedjeou z Konga provedli také detailní morfologickou analýzu, včetně analýzy tvaru a velikosti kostí za využití mikropočítačové tomografie ve spolupráci s Ústavem teoretické a aplikované mechaniky AV ČR.

„Na tomto objevu je úžasné i to, že dokonale ilustruje, jak je důležitá spolupráce mezi institucemi, jakými jsou Národní muzeum a Akademie věd České republiky.

Osobně si velice cením této provázanosti a věřím, že povede k ještě mnoha dalším zásadním objevům na poli vědy,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Jedna vedle druhé

Morfologická analýza ukázala, že Congolius pravděpodobně představuje případ konvergentní evoluce, což znamená, že žáby z tohoto rodu sice vypadají velice podobně jako jiný rod žab (zde rod Hyperolius), ale nejsou s ním blízce příbuzné.

Podobnost tedy vznikla pravděpodobně jako důsledek přizpůsobení se podobným životním podmínkám. Známý případ konvergence je například schopnost letu u netopýrů a ptáků, nebo tvar těla velryb, které patří mezi savce, ale vypadají jako ryby.

„Náš objev vnáší nový vhled na evoluci rákosničkovitých žab, zároveň poukazuje na nedostatečné poznání biodiverzity těžko přístupných pralesů středního Konga,“ vysvětluje Václav Gvoždík a pokračuje:

„Dle dostupného, ale velice skromného materiálu ve světových muzeích jsme zmapovali detailní přehled výskytu druhu a opravdu se zdá, že Congolius je endemický (což znamená, že nikde jinde se nevyskytuje) pro střední Kongo, tedy na jih od řeky Kongo.“ Podobné rozšíření má například šimpanz bonobo, se kterým se vědci při výzkumu obojživelníků také potkali a ve skupině zvyklé na přítomnost člověka s nimi strávili celý den.

Indiana Jones v podání biologů

Největší překážkou při výzkumu byla odlehlost lokalit ve středním Kongu a jejich špatná dostupnost. „Z výchozího bodu města Kisangani jsme se do oblasti kodrcali po vodou vymletých úzkých pralesních stezkách na motorkách celé čtyři dny.

Musel jsem si vždy večer dát ibuprofen, jak jsem měl rozlámané tělo,“ dodává se smíchem Václav Gvoždík.

„Samozřejmě v celém regionu, nejen v lese, není žádná elektrická síť, žádný telefonní signál – po tři týdny jsme tak byli odříznuti od komunikace se „západním“ světem,“ líčí dobrodružný výzkum.

„Zároveň jsou místní ekosystémy pod velkým tlakem ze strany mnoha zahraničních – zejména čínských – ale i nadnárodních korporací se zájmem o těžbu.

Dochází tu k plošnému kácení lesů pro těžbu dřeva, ale rozšířená je také těžba nerostných surovin včetně vzácných minerálů jako jsou diamanty, zlato nebo koltan.

Proto poznání biodiverzity zavčasu, dokud existuje, je potřebné zároveň pro podporu ochrany přírody. Žáby jsou často také indikátory dosud relativně zdravých vodních zdrojů,“ popisuje důvod svého výzkumu v této oblasti Václav Gvoždík.