Když zapadneš za obzor, Zem v temnotu se pohrouží jak mrtví… Každý lev vylézá ze svého doupěte. Plaz uštkne. Tma vládne všem… Rozzáří se země, když vystoupíš na východní obzor…Všichni probouzejí se a vyrážejí za prací. Jak nepřeberné je dílo tvé!

Tak zní úryvek ze slavného Hymnu na Atona, neboli Slunce, jediného boha, kterého uctívá faraon Achnaton (vládne asi 1353 -1336 př. n. l.) z 18. dynastie v období Nové říše. Oslavnou píseň údajně složí sám faraon.

Můžeme si ji dodnes přečíst na stěnách hrobek jeho dvořanů. Je pozoruhodné, jak nápadně se hymnus shoduje se Žalmem 104 ze Starého zákona. Hymnus a žalm představují literární tradici, která se na Blízkém východě vyvíjí stovky let.

Přesto je zajímavé zjistit, že Bible odráží myšlenky egyptského faraona z druhého tisíciletí před Kristem. A to jen díky zachovalým hieroglyfům!

Inkoustové značky

Hieroglyfické písmo starého Egypta patří k nejstarším systémům písma na světě. Objeví se na úsvitu dějin egyptských dynastií a používá se při postupném vývoji víc než 3000 let.

První primitivní hieroglyfy ve formě krátkých hesel se nalezly na kamenech a střepech. Asi v letech 3150 – 3000 př. n. l. se za prvních faraonů objevují v královských hrobkách na pohřebišti Umm el-Káb inkoustové značky.

Jsou to nejstarší příklady hieroglyfického písma a zobrazují různá zvířata. Vědci si je vysvětlují jako jména majitelů hrobek.

Písmo pro běžné záznamy

Stovky pohřebních komor a později papyrů uchovávají slova, v nichž špičky dávné egyptské společnosti doufaly najít věčný život. Složité podoby hieroglyfů nejsou nikdy určeny pro všední dny, ale směřují k věčnosti.

Proto se objevují většinou na trvanlivých materiálech na posvátných místech – v hrobkách a chrámech, nejčastěji v podobě reliéfů vysekávaných do kamenů nebo tepaných do zlata.

Pro rozsáhlé správní a účetní archivy a běžné denní záznamy i pro celé knihovny literárních textů vzniká již velmi brzy jednodušší kurzívní písmo, takzvané hieratické  – kněžské a později démotické – lidové.

Vynalezl je bůh

Rozdíl mezi hieroglyfy a hieratickým písmem se dá přirovnat k rozdílu mezi dnešním velkým tiskacím písmem a písmem psaným rukou. Písařští učedníci začínají studiem hieratického písma, protože znalost hieroglyfů je vyhrazena elitě.

Po celá staletí jsou hieroglyfy souhrnem záhadného vědění, přístupného jen zasvěceným mocným kněžím. Slova poskytují vědění a vědění je klíč k moci!

Egypťané sami nazývají hieroglyfy „boží slova“.  Věří, že je vynalezl a vyvoleným předal bůh Thovt, který na posvátnou a mocnou sféru zaznamenávání slov dohlíží.

Určující je i barva

Čtení „svatých znaků“ není tak docela jednoduché ani v době faraónů. Nemají pevný počet znaků – za tisíciletí vznikají nové a některé naopak upadnou v zapomnění.

Běžně jich Egypťané užívají asi 750, ale během historického vývoje se objeví neuvěřitelných 6000 znaků! Jednou z mnoha zvláštností je, že se mohou psát zprava doleva nebo naopak ale také shora dolů.

Podle směru pohledu obrázků lidí a zvířat se rozezná, z jaké strany se má text číst. Pokud se nějaká postava dívá doleva, je nutné je číst zleva doprava. Určité znaky mají až deset možností četby! Další výklad vyplývá ze zbarvení hieroglyfů.