V kuchyni se pohybuje často, ale než aby kralovala za sporákem, spíš přemýšlí, jaká by měla být jeho optimální výška. Vrtá jí hlavou, jak na chaos v lednici a bolavá záda se jí připomenou vždy, když se sehne k odpadkovému koši. Proto ho vylepší.

Američanka Lillian Gilbrethová (1878–1972) je nejen psycholožkou, dnešní terminologií bychom ji mohli nazvat superženou. Dáma zvládá dávat dohromady trosky lidských duší, s manželem Frankem (1868–1924) mají vlastní praxi a ke všemu živí 11 hladových krků.

Možná i proto Lillian přemýšlí nejen o psychických poruchách, spíš ji i fascinuje psychologie práce. A hlavou se jí honí myšlenky na to, jak si vylepšit domácnost.

Za vším hledej ženu

I když Gilbrethovi pracují oba, Lillian je přece jen na první pohled trochu v ústraní, ženuškou v domácnosti. Přátelé páru ale už tehdy říkají:

„Za vším hledej ženu.“ Frank se může oproti své choti chlubit sbírkou řady publikací, které napíše, blízcí ovšem tvrdí, že jde spíš o svazky poznatků, které mu nadiktovala jeho nadaná žena. Koneckonců právě Lillian na to má i vzdělání.

Zůstane sama s dětmi

Své soběstačnosti proto paní Gilbrethová vděčí za mnohé i v roce 1924, kdy Franka postihne infarkt a zemře. „Proč bych se měla vdávat? Myslíte, že nezvládnu být sama?“ odpovídá na dotazy, jestli bude hledat nového živitele rodiny.

Svým slovům dostojí, před oltář už nikdy nevstoupí, ačkoli svého muže přežije o skoro půl století.

První velká manažerka

Rodinný podnik čerstvá vdova ale nerozvíjí. Z vykládání teorie přechází do praxe a nechává se najímat nejlepšími podniky, kterým zlepší efektivitu práce. Vynachválit si ji nemohou například známý obchodní dům Macy’s, kosmetická společnost Johnson &

Johnson a mnoho dalších. Firmy lákají nejen její znalosti, ale i jistá image pracující ženy s kupou dětí na krku.

Kuchyni vynalezne, ale nekraluje v ní

Proto si jedna z nich nechá mluvit i do designu kuchyní, jež by měly být co nejkomfortnější pro každou zaměstnanou dámu v éře emancipace. Ne ve všem je ale Lillian tak dobrá, její děti v jednom rozhovoru prozradí, že lépe umí vařit paní na hlídání.

„Nemám ráda domácí práce,“ usměje se Lillian. To ale neznamená, že se v kuchyni neumí otáčet. Právě této ženě vděčíme za objevení úložných poliček v lednici, dokonce propočítá optimální výšku sporáku.

Nezvedejte víko, pracujte

Lillian často trpí bolestmi zad. Aby mohla stát rovně, koš by musela nějak otevřít nohou. Rychle pochopí, že víko donutí k výstřelu nějaký pedál, proto někdy na přelomu 20. a 30. let vymyslí inovativní koš.

„Víte, kolik vám zabere času zvedání a pokládání víka od koše? Pět minut denně!“ argumentuje Lillian, proč pedálový koš ušetří čas. A ten může žena podle ní zcela reálně věnovat zaměstnání. Inovátorka možná není matkou roku, zato se jí říká matka moderního managementu.