Anglická státní kasa přišla na buben. Jak obrovské manko sprovodit ze světa? Receptem se má stát nově založená obchodní společnost. Záhy se ale ukáže, že s akciemi to není tak jednoduché.
Poslední ze španělské větvě Habsburků, král Karel II. (1661–1700), umírá. Nemá potomky, a tak se okamžitě po jeho smrti v Evropě strhne bitva o španělský trůn, který nemá následníka.
Anglie by jako budoucího španělského vládce chtěla Karla VI. (1685–1740), který je nejmladším synem rakouského císaře Leopolda I. (1640‒1705). Ovšem francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715) má jiný názor.
Představuje si, že v Madridu bude vládnout jeho vnuk Filip z Anjou. Začíná proto válka o španělské dědictví, která trvá až do roku 1714. Obě evropské mocnosti stojí válčení ohromné peníze a jejich státní dluhy rostou geometrickou řadou.
Slibují 1000 % zisků
Angličanům chybí ve státní kase několik milionů liber. Recept na zalepení státního dluhu má proto cenu zlata. Zrodí se se South Sea Company (Společnost jižních moří), která má vytvořit monopol na obchod s Jižní Amerikou.
„Vysoké zisky bude mít na dosah každý, kdo společnosti upíše své peníze,“ slibují ředitelé. Slávu mořských vlků Waltera Raleigha a Francise Drakea ještě neodvál čas, a mnoho lidí proto uvěří slibům.
Vždyť někdejší dobyvačné výpravy mořských vlků přinášely i 1000% zisky! Španělé dokonce přislíbí přenechat Angličanům rovnou čtyři jihoamerické přístavy. Obchodu prý nikdo bránit nebude.
Akcie letí nahoru
Neuvěřitelný dluh dosahující 9 milionů liber tak spravuje South Sea Company. Garance britské vlády slibují 6% úrok, tedy roční příjem 568 279 liber, který mají pokrýt především cla, a to z hedvábí, vína a tabáku.
Vláda navíc oznamuje, že obdržela právo vozit do španělských kolonií otroky. Dál prý má využívat neobjevené ostrovy. Obchody probíhají s posvěcením britského parlamentu. Jenže místo toho, aby se britský státní dluh snižoval, naopak roste.
Roku 1720 dosáhne hodnoty 320 miliónů liber. Tehdy South Sea Company slíbí převzít úplně celý dluh, ale s jednou podmínkou: vláda neomezeně navýší její kapitál. Jihomořská společnost získává vládní souhlas a okamžitě vyžene své akcie do ohromných výšin: jedna stojí 1050 liber.
Ministr spáchá sebevraždu
Spekulanti mají žně. Spousta lidí podléhá vidině ohromného bohatství Jako houby po dešti se rodí firmy slibující gigantické zisky – třeba díky tomu, že budou měnit slanou vodu ve sladkou nebo dodávat do Londýna uhlí, které vytěží z mořského dna.
Jenže 29. září 1720 přicházejí zprávy potvrzující, že ředitelé South Sea Company prodávají svoje akcie. Jejich hodnota proto rychle klesá. Co stálo 1000 liber, má nyní hodnotu pouhých dvou stovek. Lidé šílí. Mnozí přišli téměř o všechno.
Ačkoli britský parlament prohlásí, že „nikdo z ředitelů South Sea Company nesmí opustit Británii,“ moc to nepomůže. Do finančního skandálu jsou zapleteni i členové vlády a třeba ministr pošt James Craggs pro jistotu spáchá sebevraždu.
