Muži jí leží u nohou, ženy závidí její krásu a režiséři se o ni přetahují. Adina Mandlová, nejpopulárnější a nejobsazovanější herečka první republiky, okouzluje veřejnost svou rozpustilostí a nakažlivým úsměvem. Tedy alespoň na stříbrném plátně. Její životní osud jí totiž příliš důvodů ke smíchu nenabízí…

Mezi bohémské umělce se Adina Mandlová (1910–1991) dostává jako milenka režiséra a herce Huga Haase (1901–1968). Jeho panovačnost ji ale po čase dovádí k šílenství a vztah se rozpadá.

Další milenci následují a není divu, že se Adina stává terčem nejrůznějších drbů a pomluv. Před špatnou pověstí se pokouší utéct sňatkem s malířem Zdeňkem Tůmou (1907–1943), ovšem ani ten jí nevyjde. Pár měsíců po svatbě totiž Tůma spáchá sebevraždu.

Anonymní výhružky

Během druhé světové války Adina tvrdě dopadne na zem. „Mandlová je milenkou samotného Karla Hermanna Franka (1898–1946),“ šuškají si lidé a ukazují si na ni prstem. V její poštovní schránce se pak vrší anonymní vzkazy, že si to po válce pěkně odnese. Mandlová je zoufalá, protože boj proti lživým pomluvám prohrává.

Narodí se jí mrtvé dítě

„Byla jsem naprosto bezmocná a snažila jsem se navázat spojení s někým z odboje, ale nikdy se mi to nepodařilo. A tak jsem žila v opovržení lidí, kteří mne neznali, až do konce války,“ vzpomíná na nepříliš šťastné období svého života.

Největší tragédie se Mandlová dočká na sklonku roku 1944. Děťátko, jehož otcem je její herecký kolega Vladimír Šmeral (1903–1982), přichází na svět mrtvé.

Za vězení je ráda

Ani po konci války se její situace nelepší. Kromě veřejného odsouzení čeká na Adinu kvůli podezření z kolaborace také tříměsíční pobyt ve vězení. „Lidé se shromažďovali a hrozili, že mě ukamenují.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem byla na Pankráci zavřená,“ podotýká s hořkostí. Po propuštění utíká do Anglie a do rodné vlasti se vrací až po smrti svého homosexuálního manžela Bena Pearsona. Umírá v roce 1991 v příbramské nemocnici.