Pravidelný čtverec o rozměrech zhruba 133 x 133 metrů vytyčuje v dnešních Českých Budějovicích někdy kolem roku 1265 lokátor Hirzo z Klingenbergu. Kolem vznikají parcely široké asi osm metrů, určené pro výstavbu měšťanských domů.

Dochází k vydláždění prostoru a správa města tu nechává vybudovat studnu a popraviště. Stávají zde i masné krámy, ty jsou ale na příkaz Karla IV. v roce 1364 přemístěny jinam. Písemné prameny mluví o Hlavním náměstí. Během 20. století ale střídá různé názvy.

Od 15. června 1915 se přisuzuje Františku Josefovi I., po vzniku Československa dostává jméno náměstí Svobody a později Masarykovo. Za okupace patří Adolfu Hitlerovi, po osvobození opět Masarykovi a poté Žižkovi.

Po Přemyslu Otakarovi II. (kolem r. 1233–1278) se jmenuje teprve od 1. ledna 1991.

Popravení vrazi

Náměstí začíná dostávat renesanční podobu, když roku 1641 vypuká v jednom z domů požár. Následné opravy probíhají velice pomalu.

Jeho vzhled později změní barokní Samsonova kašna, vybudovaná v letech 1721–1727. Další stavební styly do podoby místa moc nezasahují. Výrazný zásah přinese až funkcionalistická budova spořitelny postavená ve 30. letech 20. století.

Uprostřed dlažby v jihovýchodní části náměstí najdete bílý kámen o průměru asi 30 centimetrů. Pověst říká, že před staletími právě zde stál popravčí špalek.

Mezi mnoha odsouzenci tu prý v roce 1478 popravili také 10 mládenců, kteří údajně zavraždili místního rychtáře. Dnes se kameni říká bludný a kdo ho prý překročí po desáté večer, prý zabloudí v ulicích.

Křižovatka tramvají

Trhy se tu udržují až do 20. století. Dochází také k rozšíření chodníků před podloubími jednotlivých domů kvůli vytvoření prostorného korza, které si lidé oblíbí a tráví zde volný čas procházkami.

V roce 1939 nahrazuje původní kamennou dlažbu, z níž pochází i zmiňovaný bludný kámen, nová keramická dlažba. Na náměstí se také kříží trasy tramvají.