Poklidný průběh vánočního vnitrostátního peruánského letu naruší výzva k připoutání. Vystrašení cestující okamžitě sahají po pásech, pár minut na to se stroj zmítá v silné bouřce. Do toho všeho zasahuje letadlo blesk, a tak je tragédie nevyhnutelná. Pád z téměř sedmikilometrové výšky přežívá jediný pasažér.

I takový průběh může mít letecká katastrofa. Vzdušné koráby jsou nedílnou součástí našich životů, díky nim překonáváme velké vzdálenosti v malých časových horizontech. Jejich nehody ale zpravidla znamenají velký počet mrtvých.

Letadlo poprvé jako stroj zkázy: Smrtící návrat z Benátek

Příběh první vzdušné katastrofy se začíná psát v sobotu 2. srpna 1919. Kolem půl osmé ráno vzlétá z milánského letiště Taliedo stroj společnosti Caproni. Trojplošník typu Ca.4 používají italští piloti během války.

V době míru ale nachází speciálně upravené letadlo jiné využití. Za kniplem sedí zkušený Luigi Ridolfi, ten oplývá zkušenostmi z válečné vřavy. Na palubě vítá pasažéry, jejichž počet se podle pramenů různí, většina z nich se shoduje na 12 cestujících.

Velkou část osádky experimentálního letu tvoří zaměstnanci firmy Caproni, na dalších sedadlech se uvelebuje pět novinářů v čele se sportovním žurnalistou Tullou Morgagnim (1881–1919). Stroj bez problémů odstartuje a míří do Benátek.

Na tamní letiště dosedá krátce před půl desátou dopolední. Nic nenasvědčuje tomu, že by se prosluněný a parný den měl změnit v tragédii.

Bez křídel

Zpět na oblohu se letadlo vrací kolem 17. hodiny, kdy zmožení výletníci vyhlížejí své domovy. Jenže… stroj, který dokáže vyvinout až 140kilometrovou rychlost, postihují komplikace.

Obyvatelé Verony, která leží asi 100 kilometrů od Benátek, vyruší z jejich soustředění bzučivý zvuk. Zvědavci sledují, jak se zhruba 900 metrů nad zemí vznáší monumentální trojplošník.

Úsměvy a otevřená ústa plná obdivu ale střídá zděšení, protože motory náhle přehluší zlověstné praskání. Letadlo jako mávnutím kouzelného proutku přichází o obě křídla a na pasažéry čeká tragický osud.

Někteří ze stroje vyskakují, ale pád z vysoké výšky nemají šanci přežít. Trosky dopadají do blízkých polí, okamžitě k nim přibíhají vesničané, jenže většina výletníků umírá.

Části letadla jsou poházené v okruhu 400 metrů, jednoho z cestujících dokonce objeví až po několika týdnech. Celková bilance první letecké nehody se zastaví na 16 mrtvých.

Některé plátky sice přináší svědectví, že za karambolem stojí požár letadla, vyšetřování ale tuto teorii vyvrátí. Katastrofu způsobí pravděpodobně konstrukční chyba.

Nejhorší z nejhorších: V dovolenkovém ráji umírá 583 lidí!

Řetězec mrazivých náhod začíná vlastně na sousedním ostrově Gran Canaria. Tamní separatisté usilující o nezávislost na Španělsku nastraží na hlavním letišti Las Palmas bombu, která zraní osm lidí.

Kvůli dalším hrozbám odkloní úřady většinu letů na vedlejší Tenerife. To disponuje pouze letištěm jménem Los Rodeos, pro mezinárodní dopravu je ale zcela nevyhovující. Má například jen jedinou přistávací dráhu.

Po pár hodinách je letiště zahlceno obřími stroji a atmosféra je napjatá. Turisté čekají v malé odletové hale, chybí jídlo a voda. Do toho všeho se přidává hustá mlha, která je pro skalnatý ostrov typická.

Mezitím na ranveji stojí Boeing 747 nizozemské společnosti KLM. Letadlu, které má přezdívku Rýn, šéfuje velezkušený padesátník Jacob Veldhuyezn van Zanten (1927–1977), mimochodem jedna z reklamních tváří aerolinek.

Netrpělivě naléhá na kolegy, aby z řídící věže vymámili povolení k odletu. Na palubě má 234 pasažérů a nálada má k ideálu daleko. Většinu cestujících tvoří rodiny, jejichž křičící a nervózní děti klidu příliš nepřidají.

Na opačné straně ranveje počítá odbočky americký pilot Victor Grubbs, zaměstnanec firmy Pan Am. Kvůli husté mlze ale se svým letadlem netrefí správnou odbočku a pokračuje po dráze.

Oba kapitáni komunikují se šéfem letového provozu, ten však angličtině příliš neholduje, a tak některé věty od nizozemské posádky nechápe. Zároveň používá zastaralou vysílačku, a tak slyší jen útržky.

Mlžná apokalypsa

„Jedeme,“ volá van Zanten a přidává plyn. To však ještě neví, že letadlo Pan Am stále roluje po dráze. Oba piloti se uvidí až ve chvíli, kdy jsou stroje od sebe zhruba sto metrů!

Kapitán KLM se pokusí vzlétnout, ale jeho manévr končí tragédií, úhel je moc ostrý, a tak ocasová část škrtá o ranvej. „Sakra, ten blbec se blíží!“ křičí pro změnu Grubbs a zkouší svůj Boeing rychle odklidit z cesty.

Nizozemský stroj rozčísne americké letadlo ve třísetkilometrové rychlosti a doslova jím proletí. Následně dopadá na ranvej a okamžitě exploduje, protože van Zanten nechá před odletem do plna natankovat.

Následky jsou zdrcující, z KLM nikdo nepřežije a umírá všech 248 lidí na palubě. V americkém stroji uniká zubaté na 61 šťastlivců v čele s kapitánem Grubbsem. Dalších 335 pasažérů takové štěstí nemá. Většinu z nich zabíjí exploze paliva.

Srážka s výbuchem okamžitě zaktivuje letištní záchranné složky. Ty se nejdříve zajímají pouze o KLM, protože se mylně domnívají, že bourá jen jeden stroj. Přeživším nezbývá nic jiného, než se vyprostit svépomocí. Grubbs chce vypnout běžící motory svého letadla.

Nemá však jak, protože křídlo KLM doslova usekne horní část kokpitu. Cejch viníka nakonec dostává holandská posádka, která neuposlechla rozkazy, nedostala totiž povolení k odletu.

Po třiceti letech od katastrofy je v blízkosti letiště, které projde výraznou modernizací, slavnostně otevřen památník.