Konsternovaní diváci se zatajeným dechem sledují, jak muž ve sněhobílém skafandru seskakuje ze žebříku na prašnou zem. Poprvé v historii se lidská nohy dotýká Měsíce. Téměř okamžitě odstartují dohady, jaký vliv může mít taková návštěva na náš organismus.

Jeden příklad za všechny – posádka Apolla 11. Neil Armstrong (1930–2012) umírá v 82 letech, Michael Collins (1930–2021) zamíří do věčných lovišť jako devadesátník a jejich kolega Buzz Aldrin (*1930) statečně vyhlíží pětadevadesáté narozeniny.

Jak je možné, že se astronauti dožívají vysokého věku?

Spánková deprivace a plynatost

Přitom vesmír není obecně považován za ideální pracovní prostředí, protože zatěžuje lidský organismus.

Pokud jsou jedinci dlouhodobě vystaveni stavu beztíže, mohou se potýkat se svalovou atrofií, zpomalením funkcí kardiovaskulárního systému či pomalou tvorbou červených krvinek.

Lékaři upozorňují také na poruchy zraku, ztráty hmotnosti a špatný spánek, jež může vést k psychickým poruchám. Do toho se přidává také nadměrná plynatost. Některé výzkumy rovněž hovoří o vyšším riziku rakoviny.

Paradoxně většina astronautů, jež ke hvězdám vysílá americká vesmírná kancelář NASA, v pohodě překoná průměrný věk dožití. Fenomén ještě více podpoří skutečnost, že ze 12 lidí, kteří hopsali po Měsíci, jich deset dosáhne osmdesátých narozenin.

Výjimku tvoří pouze Pete Conrad (1930–1999), jež zahyne při nehodě na motocyklu, a James Irwin (1930–1991), jehož postihuje masivní infarkt za jízdy na kole.

Dvaadvacet měsíců v kosmu

Zapeklitou otázku se snaží vyřešit akademici z Tokijské ženské univerzity. Zaměří se právě na stav beztíže a jeho vliv na člověka. Souběžně dělají pokusy na drobném háďátku obecném, u nějž zjistí, že tvor umírá už během cesty do kosmu.

Jeho organismus začne nadměrně produkovat protein, čímž se de facto zabijí. To se u lidí neděje, protože jsou nuceni dodržovat instrukce inženýrů. Ambiciózní studie ale nedojde k hmatatelnějším závěrům a pouze potvrdí výsledky jiných kolegů.

Kalifornští vědci na to jdou od lesa a logicky uvedou, že NASA sahá po nejodolnějších jedincích. Profily astronautů jsou podobné – jde o dobře vzdělané adepty, kteří neřeší finanční problémy. K tomu jsou fyzicky zdatnější než zbytek populace.

„Většina z nich nikdy nekouřila,“ stojí v závěrečné zprávě a poukazuje na velkou podobnost s profesionálními basketbalisty a baseballisty. U všech třech skupin je jasné, že je díky fyzickým předpokladům čeká delší život.

Tuhý kořínek hvězdných cestovatelů potvrzuje kosmonaut Valerij Poljakov (1942–2022). V kosmu stráví celkově 678 dní, přičemž jedna návštěva trvá 437 dní, čímž se stává rekordmanem za nejdelší pobyt ve vesmíru. A světe div se, umírá krátce po oslavě osmdesátých narozenin.