Kuriozity vesmírných misí: Od zapomenutých toalet po světové rekordy

Vesmírné lety jsou plné napětí a vědeckých objevů, ale také překvapivých a někdy i humorných kuriozit.

Od neplánovaných „toaletních“ situací na startovací rampě až po úžasné rekordy v pobytu mimo Zemi, tyto méně známé příběhy dodávají lidský rozměr éře dobývání kosmu a ukazují, že i v nejextrémnějším prostředí se dějí věci, které nás mohou pobavit, ale i poučit.

Málokterý let do vesmíru byl riskantnější než první mise amerického raketoplánu. Raketoplán totiž nebyl koncipován pro bezpilotní let.

Dne 12. dubna 1981 tak byli John Young (1930–2018) a Robert Crippen (narozen v roce 1937) vydáni na milost a nemilost systému, který nikdo předtím neměl možnost do všech detailů vyzkoušet.

Jejich mise byla testem odvahy a technického inženýrství, ale ukázala i nečekané výzvy. S Shepardovým letem je totiž spojena úsměvná historka. Vzhledem k tomu, že měl trvat jen pár minut, nikdo neřešil fakt, že by astronaut mohl potřebovat použít toaletu.

Jenže start se zpozdil, a tak Alan Shepard (1923–1998), první Američan ve vesmíru, který letěl 5. května 1961 (23 dní po letu Jurije Gagarina (1934–1968)) po balistické křivce v kabině Freedom 7, a jehož let trval pouhých 16 minut, požádal o to, aby mohl vystoupit a ulevit si.

Jeho žádost však byla zamítnuta, a tak neměl jinou možnost, než si ulevit do skafandru. Panovaly obavy, že by moč mohla zkratovat kabeláž v jeho obleku, ale naštěstí ji dostatečně absorbovalo jeho bavlněné spodní prádlo, a mise tak mohla proběhnout.

V návaznosti na tento incident NASA následně vyvinula systém pro zadržování moči v novějších skafandrech, což je praktický příklad, jak se poznatky z vesmírných misí okamžitě implementují do budoucích technologií. Někdy je za prvního amerického astronauta považován až John Glenn (1921–2016), protože ten se při svém letu dne 20. února 1962 dostal až na oběžnou dráhu a uskutečnil tři oblety Země, což byl významnější milník v americkém vesmírném programu.

Kromě těchto kuriózních příhod se vesmírné lety pyšní i úžasnými rekordy. Nejdelší nepřerušený pobyt ve vesmíru, v délce trvání 437 dnů, absolvoval sovětský a později ruský kosmonaut Valerij Poljakov (1942–2022) na vesmírné stanici Mir.

Jeho mise byla studiem dlouhodobých účinků vesmírného pobytu na lidský organismus a dodnes je považována za jeden z nejúžasnějších výkonů v historii kosmonautiky.

Oproti tomu nejdelší celkový čas strávený ve vesmíru, a to 1111 dnů během 5 misí na ISS, má na kontě ruský kosmonaut Oleg Kononěnko (narozen v roce 1964).

Jeho vytrvalost a schopnost opakovaně se vracet do vesmíru prokazují jeho výjimečnou fyzickou a psychickou kondici.

Tyto rekordy jsou výsledkem let výcviku a oddanosti, ale i nečekaných situací, které astronauti musejí zvládat. Například, Sergej Krikaljov, který uvízl na Miru během rozpadu Sovětského svazu, si během svého pobytu ve vesmíru také připsal významný rekord.

Dne 20. února 1992 měli Volkov s Krikaljovem vykonat výstup do volného prostoru, ale tepelný výměník na Volkovově skafandru selhal, a tak musel výstup zvládnout Krikaljov sám.

Dlouhodobý pobyt astronautů v kosmu může ovlivnit expresi jejich genů a imunitní systém.

Pomohlo mu to stát se světovým rekordmanem, neboť mimo stěny stanice strávil 36 hodin a 29 minut při sedmi výstupech. Jeho rekord byl překonán až po čtyřech letech, což svědčí o mimořádnosti tohoto výkonu, který byl proveden za velmi náročných podmínek.

Tyto příběhy, ať už humorné nebo hrdinské, dodávají vesmírným misím lidský rozměr a připomínají, že za každým technologickým triumfem stojí lidé s jejich silnými stránkami i slabostmi.

Vesmírné lety jsou nejen o vědě a inovacích, ale také o neobyčejných lidských příbězích plných kuriozit, rekordů a výzev.

Od prvních, improvizovaných řešení po neplánované prodloužené pobyty, každý moment ve vesmíru přináší nové poznatky a nezapomenutelné zážitky.

Tyto příběhy podtrhují odvahu astronautů a neustálé úsilí o posouvání hranic lidských možností, ať už jde o nejdelší pobyt na oběžné dráze nebo o humor v krizových situacích.