Ať už jde o syrovou rybu se zeleninou, výživné venkovské jídlo, které vyvolává dohady, „triumfální“ polévku nebo chléb připomínající koblihu, jedna věc je jistá: téměř každý národ má své jedinečné kulinářské dědictví, na které může být právem pyšný!
1. Ceviche
Země: Peru
Dalo by se říct, že tento pokrm je pro Peru stejně ikonický, jako pro Itálii pizza. Ceviche je svěží delikatesa z čerstvých ryb nakrájených na kousky a naložených v citrusové šťávě, obvykle limetové. Ta rybu částečně „uvaří“ bez použití tepla.
Přidávají se cibule, chilli papričky a koriandr, podává se tradičně s batáty nebo kukuřicí. Jde o pokrm s dlouhou historií – jeho původ sahá až do dob dávných předkolumbovských kultur. V Peru má dokonce svůj svátek, slaví se každoročně 28. června!
2. Mulgipuder
Země: Estonsko
Na první pohled skromné jídlo, ale pro Estonce symbol domova a venkovské tradice. Mulgipuder pochází z jižní části země zvané Mulgimaa a tvoří ho směs brambor a ječných krup.
Na rozdíl od moderních verzí, které připomínají kaši, má „pravý“ mulgipuder výraznější strukturu: brambory se nemixují dohladka, ale zůstávají v menších kouscích. Dochucuje se máslem a solí a často se podává se smaženou slaninou nebo kousky vepřového masa.
Dříve šlo o výživné jídlo pro těžce pracující rolníky. Vaří se obvykle na více dní dopředu, protože časem jeho chuť dozrává a zlepšuje se, podobně jako u guláše či zelňačky.
3. Joumou
Země: Haiti
Zdánlivě „jen“ hustá zeleninová polévka s dýní místní odrůdy giraumon, hovězím masem a těstovinami. Ve skutečnosti však symbol hrdosti a svobody celého haitského národa.
Během koloniální éry je polévka Joumou luxusem určeným výhradně pro francouzské kolonizátory – otroci ji připravují, ale nesmějí ji ochutnat. To se změní 1. ledna 1804, kdy Haiti získá nezávislost. A co je prvním jídlem svobodných lidí? Právě tahle polévka.
Od té doby se každoročně připravuje na Nový rok jako připomínka vítězství nad útlakem, a to i v haitských komunitách po celém světě.
4. Keşkek
Země: Turecko
Keşkek je tradiční turecký pokrm, který se připravuje při svatbách, náboženských slavnostech a dalších významných událostech.
Základem je směs vařené pšenice a masa – obvykle hovězího nebo jehněčího – která se dlouho dusí, dokud se suroviny nespojí v jemnou, hustou kaši. Důležitou součástí přípravy je rituální míchání, do kterého se často zapojuje celá komunita.
Pokrm se dochucuje máslem, cibulí nebo kořením a podává se teplý. Keşkek není jen jídlo, je symbolem pohostinnosti, sdílení a pospolitosti. Ačkoliv se jeho příprava může zdát jednoduchá, skrývá v sobě stovky let historie a tradice.
5. Ftira
Země: Malta
Maltský kváskový chléb ftira (či il-ftira) má tvar prstence a připomíná větší koblihu. Po upečení se rozkrojí na dvě poloviny, které se pak plní různými ingrediencemi, podobně jako větší sendvič.
Obvykle se používají suroviny středomořského typu, například olivový olej, rajčata, tuňák, kapary či olivy. Dříve se pekly větší ftiry, dnes jsou často menší a praktičtější na konzumaci.
Recepty se předávají z generace na generaci, a tak má každá domácnost svůj „nejlepší chléb ftira pod sluncem“.
6. Kulinářské tradice
Země: různé
Na seznamu nehmotného dědictví UNESCO se neocitají jen konkrétní jídla, ale také kulinářské tradice.
Patří k nim například středomořský způsob stravování ve státech kolem Středozemního moře, který zdůrazňuje zdravé potraviny a jídlo jako společenský rituál, perníkářství v Chorvatsku, japonská kultura stravování zvaná washoku, hledání lanýžů v Itálii nebo mexická kuchyně jako celek.
V seznamu jsou zastoupeny i nápoje: pivní tradice Belgie, výroba vína v hliněných nádobách kvevri v Gruzii, tradiční zpracování čaje v Číně a také bylinný nápoj tereré z Paraguaye.
