Naše sluneční soustava vznikla z obrovského oblaku plynu a prachu zhruba před 4,6 miliardy let. Nejprve se přitom zformovalo Slunce a ze zbytkového materiálu po něm pak planety. Která z nich byla první?

Ze všeho nejdříve se vytvořili tzv. plynní obři, tedy Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Vznikali v rozmezí 100 000 000 000–100 000 000 let a vyznačují se tím, že většina jejich hmoty má formu plynu nebo plynu stlačeného do kapalného skupenství.

Až poté se začaly tvořit planety tzv. terestrické, tedy ty s pevným jádrem, mezi které patří i Země nebo Mars (vznikaly v 100 000 000–10 000 000 let).

Nejprve plynní obři

Dle posledních teorií se plynné planety formují mnohem rychleji, než se předpokládalo, a při svém vzniku z oblaku prachu „vysávají“ většinu lehkých plynů, jako jsou vodík nebo helium.

Terestrické planety se naopak tvoří pomaleji, a tak tedy jsou o několik desítek až stovek milionů let mladší než plynní obři.

Nejstarší z nejstarších

Podle posledních vědeckých poznatků se jádro Jupitera zformovalo jen necelý 1 000 000 let po vzniku sluneční soustavy a během následujících 2–3 milionů let se jeho hmotnost zvýšila zhruba na padesátinásobek hmotnosti Země.

Odborníci sice tvořili různé počítačové modely zrození Jupitera již dříve, tentokrát je to ale poprvé, co o této pozoruhodné planetě mohli něco prohlásit na základě výsledků laboratorních měření (díky analýze starobylých meteoritů).

Jupiter je tedy planetou nejen nejstarší, ale i tou, která formovala a ovlivňovala všechny ostatní.

Jak „přečíst“ asteroid?

Nová studie také poskytuje důkazy o tom, že Jupiter svého času rozdělil asteroidy ve sluneční soustavě na dvě skupiny: na ty mezi Sluncem a jím samotným a na ty za ním.

A protože moderní metody také vědcům umožňují přečíst v asteroidech specifické chemické „podpisy“, můžeme z těch, které doputovaly na naši planetu, zjistit, nejen jak jsou staré, ale i z jaké části soustavy pocházejí.

Průkopník Jupiter

Teprve když Jupiter dosáhl své současné hmotnosti (je zhruba 300krát větší než hmotnost Země) a zamířil směrem ke Slunci, vnější a vnitřní asteroidy se smíchaly.

V současnosti tak tvoří pás, který se rozprostírá mezi Jupiterem a Marsem, přičemž některé z nich čas od času dopadnou na Zemi. Je zjevné, že Jupiter byl od počátku v naší sluneční soustavě jakýmsi pilířem.

To, jak bude soustava v budoucnu vypadat, určoval již v době, kdy byl starý asi 1 000 000 let.

Škatulata batulata

Dlouhou dobu si vědci také mysleli, že se planety od okamžiku svého vzniku pohybují po stejných oběžných drahách. Ukazuje se ale, že tomu tak není.

Jupiter se totiž podle všeho přibližoval ke Slunci, čímž ovlivnil velikost Marsu („kradl“ mu jeho stavební materiál). Jeho úplnému „pádu do Slunce“ potom zabránil jeho o několik milionů let mladší souputník Saturn.

Uran a Neptun se zformovaly až po Saturnu, a to pravděpodobně poblíž Jupitera, a na vzdálenější oběžné dráhy se přesunuly až později.

Sonda Juno

V budoucnosti by více informací o Jupiteru měla přinést sonda Juno. V roce 2011 ji k němu poslala NASA a po pětileté cestě byla navedena na jeho polární oběžnou dráhu. Vědci doufají, že informace, které nasbírala, vznik sluneční soustavy objasní ještě více.