Možná bychom mezi sportovci marně hledali elegantnější krásky než krasobruslařky. I tyto éterické bytosti ve slušivých blyštivých kostýmech ale prožívají extrémní životní situace. Ani jim se nevyhnou nenávist, žárlivost či sklon ke krutosti.
Z nového roku 1994 uběhlo sotva pár dní a atmosféra v americké krasobruslařské reprezentaci houstne. Za pár týdnů začíná olympiáda v norském Lillehammeru, kam budou smět v národním dresu USA odcestovat jen dvě dívky.
Jenže kandidátky na vytouženou letenku jsou tři. A jedna z nich má pocit, že právě ona tahá za ten nejkratší konec.
Kdo půjde z kola ven?
Nenechme se zmást úsměvy, které elitní královny ledové plochy vrhají do publika. V zákulisí se schyluje k nelítostné bitvě. Soupeřky jsou jasné.
Je tu nadějná, teprve třináctiletá vycházející hvězda Michelle Kwanová (*1980), ostřílená Tonya Hardingová (*1970) a její největší konkurentka Nancy Kerriganová (*1969).
Zatímco Nancy vyhrála loňský americký šampionát a ten nadcházející nejspíš vyhraje také, Tonya neprožívá právě oslnivou sezonu. Zdá se, že to bude ona, kdo bude olympijský závod sledovat jen u televize.
Pokud ovšem některá ze soupeřek z nějakého důvodu neodpadne. A když ne sama, třeba by se jí dalo trochu pomoci.
Zmrzačení bude stačit
Takový je alespoň plán, který Tonya spřádá spolu se svým manželem Jeffem Gilloolym a bodyguardem Shawnem Eckardtem. Výsledek porady je jasný. Nebezpečná soupeřka prostě skončí.
Ani jeden z přítomných mužů se do násilí nehrne, ale podaří se jim najmout stokilového hromotluka Shana Stanta, který to skvěle umí s kovovým policejním obuškem. „Koleno bude stačit,“ zní instrukce.
Plačící oběť v bílých šatech
V předvečer mistrovství USA končí Nancy Kerriganová trénink v detroitské sportovní hale a vrací se domů. Ke krasobruslařce v bílých šatech náhle přiskočí maskovaný útočník a těžký obušek s neomylnou přesností dopadá na dívčino pravé koleno.
Oběť se v bolestech a s pláčem hroutí k zemi. Druhý den Tracy Hardingová získává zlatou medaili a tím i nominaci na olympiádu. Americká krasobruslařská federace ovšem přidává jednu podmínku:
Pokud by se snad zraněná Nancy dokázala uzdravit, pojede do Norska i ona. Jenže je 6. ledna a olympijský závod začíná za 47 dní. Všem je jasné, že do té doby se nešťastná Nancy uzdravit nestihne.
Antické drama zrady a pomsty
Všem je to jasné, jen samotné Nancy ne. Ta se vrhá do boje s časem. Podstupuje všechny možné i nemožné rehabilitace, léčení věnuje každou minutu. A nakonec to dokáže. Koleno jako zázrakem drží a na olympiádu vyrážejí obě velké rivalky.
Jen se vzájemně důsledně vyhýbají. Mezitím je totiž útočník dopaden a při výslechu přiznává, kdo a proč ho na špinavou práci najal. Závod s pikantním pozadím bez dechu sleduje celý svět.
Velkolepá antická dramata jsou proti tomuto večeru na ledě nudnými historkami. Jen ve Spojených státech usedá k obrazovkám sto milionů diváků. Tonya Hardingová boj nezvládá a zklamaně končí osmá.
Uzdravená Nancy na vytoužené zlato nedosáhne a v závěru ji o první místo připraví ukrajinská soupeřka.
Konec snu o velké slávě
Olympiáda končí a začíná soudní jednání. Všechny šokuje nahrávka z tajné přípravy napadení, kterou se vyšetřovatelům podařilo získat. „Proč ji rovnou nezabijeme?“ ptá se na ní manžel Tonyi Hardingové.
Ta přiznává svůj podíl na spiknutí, ale zatímco tři její komplicové končí ve vězení, ona sama vyvázne s tříletou podmínkou, trestem 500 hodin veřejných prací a pokutou ve výši téměř tři miliony korun. Na ledě už ji nikdo vidět nechce.
Pokusí se ještě o kariéru zpěvačky, herečky, a dokonce i boxerky. Marně. Její cesta ke slávě se navždy uzavře v roce 1994.
