Není obvyklé, aby pes takhle zuřivě štěkal. „Půjdu se tam podívat,“ uklidňuje svou ženu Daniel a vyjde před dům. Ve tmě rozpozná siluety dvou mužů v černém. „Co tady chcete?“ vyjede na ně. Odpoví mu ranami pěstí.

Françoise (67) zatím doma sklízí po večeři. Nijak ji nezneklidňuje, že se manžel docela dlouho nevrací. Prasnice má mít každým dnem mladé, třeba se na ni šel podívat. Nepřipouští si, že by se něco mohlo stát.

Snad už mají letos všechny maléry vybrané.

Začalo to koňským kopytem

Ani nestihla vykřiknout. Kůň ji, když se ho v srpnu 2017 chystala sedlat, kopl tak nešťastně do hlavy, že skončila v nemocnici a polovina její tváře zůstala ochrnutá. Ještě donedávna se z toho dávala dohromady.

Na nemocničním lůžku se jí hlavou honily různé věci. Hlavně si dělala starosti, co teď bude s jejich zahradou. Dokáže se Daniel o všechno sám postarat?

Bylo to jeho zamilované místo od dětství. Daniel Malgouyres (67) už jako malý kluk kdy mohl, tak zaběhl i s kamarády do opuštěného čedičového lomu Saint-Adrien v Servianu na jihu Francie. „Jednou to tu koupím,“ vytahoval se před kamarády.

Pak se ale vyučil uměleckým truhlářem, přiženil se do Belgie, měl děti. V roce 1999 se dozvěděl, že lom je na prodej. Nezaváhal. „Uděláme z něj nádherné místo,“ slíbil své ženě. Pustili se do práce jen sami dva.

Bydleli v karavanu, dřeli od rána do večera. Dotvářeli zajímavou scenérii, osazovali ji zelení, hloubili bazénky, a nakonec si tu postavili typický provensálský dům. V roce 2005 měli zahradu snů hotovou.

Za malý poplatek ji zpřístupnili veřejnosti, pořádali v ní různé akce. Brzy se to rozkřiklo, v roce 2013 se jejich zahrada stala nejoblíbenější v celé Francii. Popularita má však i své stinné stránky.

Nenechavci hledají poklad

Skočím se podívat, jestli Daniel nepotřebuje s něčím pomoct, rozhodne se onoho večera 5. října 2017 Françoise. Pes pořád šílí, ale je na řetězu, nikomu nemůže nic udělat. Než se stačí žena rozkoukat, vrhnou se ti dva maskovaní muži pro změnu na ni a začnou ji mlátit.

„Prosím vás, nechte ji, je po vážném úrazu,“ přemlouvá je Daniel, ale oni na to nedbají. Jsou extrémně agresivní. „Kde jsou prachy?“ ptají se pořád dokola vyděšených manželů a střídavě na ně míří zbraní.

Když je ta jejich zahrada takový zázrak, tak musejí jistě být v pěkném balíku. Daniel se jim snaží vysvětlit, že ten den neměli žádnou tržbu, protože nebylo otevřeno. Nabídne jim vše, co mají doma, tedy 400 euro (asi 10 000 korun).

To však lupičům nestačí. „Kde máš sejf?“ dotírají na penzistu. „Když nám to neřekneš, rozmašírujeme jí obličej.“ Žádný sejf neexistuje. Na to ale lupiči neslyší.

A tak se Françoise uchýlí ke lži: „Peníze jsou vedle, v takové skřínce.“ Když nic nenajdou, dostane nový výprask. „Mám je ve svém pokoji nahoře,“ pokouší se o další fintu Daniel. Za každou cenu je chce odlákat od své ženy.

Vyjde s lupiči do patra a předstírá, že hledá vypínač, aby mohl rozsvítit. Místo toho v temné místnosti šátrá po skříni. Na ní má schovanou pušku. Sáhne po zbrani a vystřelí po jednom z lupičů. Ten padá smrtelně raněný.

Druhý se dává na útěk. Pak už je dům plný lidí, včetně lékaře a policistů. Mrtvého identifikují jako zlodějíčka z Perpignanu. Jeho komplice brzy dostanou. Brání se tím, že vloupání si u jeho mrtvého spolupachatele objednal Daniel, údajně kvůli manželským neshodám.

Vyšetřovatelé sice této verzi příliš nevěří, nicméně postarší muž bude souzen minimálně za zabití. Majitelé zahrady přežili, jejich sen o ráji je ale na kusy.