Už od pravěku přisuzovali lidé některým zvířatům bájné či nadpřirozené vlastnosti, báli se jich, nebo je uctívali. To od nich převzala i některá světová náboženství. Která zvířata se těší největší vážnosti a úctě?

Posvátná kráva

Kráva je uctívána především v rámci hinduismu, konzumace jejího masa i její zabití je proto v Indii a Nepálu dodnes tabu. Pro hinduisty je kráva symbolem hojnosti, čistoty a nezištné pomoci, neboť dává mléko, tedy výživu.

Přepuštěné máslo se zase používá k řadě náboženských rituálů. Kraví hnůj slouží jako hnojivo, dým z něj zase jako repelent proti komárům.

Krávy jsou proto v hinduistických zemích velmi respektované a mohou se volně pohybovat i po nejrušnějších ulicích měst, jako je třeba Dillí.

Kráva však byla uctívána i ve starověkém Řecku, Římě a Egyptě, kde na sebe její podobu brala bohyně krásy a mateřství Hathor. Podle Egypťanů vznikla z mléka prýštícího z vemene krávy také Mléčná dráha na obloze.

Uctívaná kočka a obávaný krokodýl

Ve starověkém Egyptě uctívali mnoho bohů, kteří na sebe brali zvířecí podobu. Velké vážnosti se těšily například kočky, které byly vnímány jako vtělení bohyně krásy, radosti a plodnosti Bastet, jež byla považována i za ochránkyni žen.

Důvod, proč byla kočka v Egyptě tak vážená, je ale zřejmě prostší. Hospodářství Egypta záviselo na pěstování obilí, proto zdejší obyvatelé oceňovali schopnost kočky lovit myši.

Dalším uctívaným zvířetem zde byl krokodýl, který naopak představoval neustálou hrozbu pro lid, závislý na řece Nilu. Krokodýlím bohem byl Sobek. K němu se Egypťané modlili, uctívali ho a přinášeli mu oběti v naději, že je uchrání před těmito predátory. Obdobně to měli i se štírem.

Had, stvořitel světa

Dalším zvířetem, které se těšilo v Egyptě vážnosti byl brouk vruboun posvátný neboli skarabeus, který si valil kuličku z trusu. Ta Egypťanům evokovala Slunce.

Obdivovali i sokola pro jeho rychlost a obratnost, ptáka ibise, jenž byl symbolem moudrosti, ale třeba i hrocha, lvici nebo kobru. Ta byla ve starém Egyptě ochránkyní králů a zároveň ztělesněním moudrosti či ovládnutí vesmíru.

Had byl ostatně uctíván i zatracován mnoha dalšími kulturami náboženstvími. Někde byl považován za symbol života, prapůvodní životní síly, moudrosti či posvátného vědění.

Temná hadí stránka

Jinde byl, protože žil i v podzemí, had asociován s oním světem a vnímán jako symbol smrti, a to zejména kvůli nebezpečnosti jeho uštknutí. Z hlediska symboliky má velký význam had Uroboros, zakusující se do vlastního ocasu, který je obrazem věčnosti.

Had mění kůži, je tedy často spojován s uzdravením a zmrtvýchvstáním. V antice hrál významnou roli v lékařství, byl ochráncem domu a vykonavatelem vůle bohů. Zároveň byl i ztělesněním hrůzy, vždyť vlasy Medúzy byly tvořeny spletenými hady.

Had je uctíván i hinduistickým náboženstvím, dodnes se tam slaví svátek Naga Panchami.

Kozel jako ztělesnění ďábla

Stejný dualismus se aplikoval i na kozu, která byla uctívána starořeckou i staroegyptskou mytologií, stejně jako v Číně. Šlo o zvíře, které poskytovalo velký užitek skrze svoji srst, mléko, maso i rohy.

Ve starověku ale začali být templáři obviňováni z uctívání Bafometa, modly s kozlí hlavou, což mělo dokazovat jejich tajnou konverzi k islámu.

V 19. století pak francouzský okultista Eliphas Lévi vytvořil symbolickou bytost, démona s hlavou kozla, zvanou „mendéský kozel sabatu“, který odkazoval na egyptské město Džedet (řecky Mendes), kde byl uctíván bůh s kozlí hlavou.

Další Bafomet, z roku 1897, už plně odkazoval na satanisty, šlo o kozlí hlavu doplněnou pentagramem.

Bůh se sloní hlavou

Pro hinduismus je koza obětním zvířetem, k mnohem váženějším zvířatům zde vedle krávy patří třeba sloni. Ostatně se sloní hlavou je zobrazován jeden z nejznámějších a nejuctívanějších bohů hinduismu, Ganéša.

Hlava slona má představovat věrnost, inteligenci a sílu, jeho velké uši pak moudrost a schopnost naslouchat druhým, zejména lidem, kteří vyžadují pomoc. Zakřivený chobot pak znamená um odlišit skutečnost od iluze.

Sloní břicho obsahuje vesmír a symbolizuje štědrost přírody. Dnes jsou sloni uctíváni zejména v Thajsku.

Opičí král Hanuman

Dalším hinduisty obdivovaným zvířetem je opice, reprezentovaná opičím králem Hanumanem. Ten je obdařen vysokou vnitřní sebekontrolou a plně ovládá své smysly, čehož dosáhl disciplinovaným životem. Je to bůh síly, poznání a ničitel utrpení.

Úctě se v Indii těšil i mocný tygr, stejně jako ve starověké Číně, kde byl symbolem síly a odvahy. Nejobdivovanějšími a nejuctívanějšími zvířaty staré Číny byli draci. Byli obvykle zobrazováni s jednou velkou hlavou a protáhlým dlouhým tělem.

Inspirací pro ně byli zřejmě hadi, ale na rozdíl od nich měli čtyři končetiny zakončené pařáty, které jim umožňovaly chůzi.

Mocní draci ovládající počasí

Zároveň se uměli pohybovat ve vodním prostředí, takže byl jejich ocas zakončený ploutví. Často měli za hlavou malá zakrnělá křídla, létat ale uměli i bez nich, za využití magie. Byli spojováni s vodou a větrem, uměli například přivolávat déšť.

Ostatně proto byli v Číně uctíváni a byl jim vybudován nespočet chrámů s dračími sochami, kde se konaly lidové obřady s oběťmi. V asijské mytologii byl drak symbolem jara a zrodu, jeho dech mohl mít dokonce léčitelské či oživovací schopnosti.

Fosilie přisuzované drakům ale zřejmě patřily spíše pleistocenním savcům než druhohorním dinosaurům.

Medvěd, praotec národů

Jedním z nejstarších posvátných zvířat je také medvěd. Uctívali ho už neandertálci, „medvědí svatyně“ vznikaly už v období kolem r. 200 000 let př. n. l. Svůj původ odvozují od medvěda všechny sibiřské kmeny i kmen Ainů, který ovládal Japonsko.

Za potomky medvědů se považovali starověcí Řekové i Aradiánové, byl i praotcem Mongolů či ruského národa Nivkhi. U slovanských kmenů je medvěd spojován s rituály přechodu mezi různými světy, v keltských mýtech je zase symbolem bohyně Berne.

Keltové rovněž uctívali jeleny jako symboly hojnosti a obnovy, koně a nejrůznější ptáky, například havrany a vrány, jež byli symbolem války a podle legend se objevovali před bitvami.