Aby zmátli nepřítele, neváhali se velitelé armád spřáhnout s kýmkoli, třeba s kouzelníkem. Pomohla jim kouzla vyhrát rozhodující bitvy?

Britské umění kamufláže

Brigádní generál Dudley W. Clarke (1899–1974), označovaný za „největšího britského podvodníka 2. světové války“, byl mistrem kamufláže. Dostal dokonce pověření vytvořit tým, jehož účelem bylo strategické klamání nepřítele.

Členy tohoto tzv. A-týmu, jež spadal pod MI9, si pečlivě vybíral. Jedním z nich se stal také Jasper Maskelyne (1902–1973). Ten neproslul jako voják, nýbrž jako iluzionista. Pocházel totiž ze zavedené rodiny britských jevištních kouzelníků.

Jeho dědeček, John Nevil Maskelyne (1839–1917), vymyslel trik s levitací.

Kouzelník, jenž jedl žiletky

Také Jasper si vybudoval pověst úspěšného iluzionisty v Londýně. Prováděl triky s kartami, uměl číst myšlenky, a dokonce dokázal sníst krabici žiletek. Když však vypukla 2. světová válka, příjmy z jeho vystoupení poklesly, a on tak byl přinucen vstoupit do armády.

O skvělých věcech, které pro britské ozbrojené síly vykonal, dokonce sepsal knihu Magic: Top Secret. Začal u královských ženistů, kteří poskytovali technickou podporu britským ozbrojeným silám. Když se mu skvěle podařilo zamaskovat kulometné hnízdo, byl převelen do Káhiry a stal se členem A-týmu.

Člen elitního A-týmu

Větší příležitost ukázat své kvality dostali Maskelyne a další členové speciální jednotky při ochraně přístavu v Alexandrii. Město a lodě v přístavu byly však příliš velké na to, aby mohly být snadno zamaskovány.

Tehdy měl Maskelyne, podle líčení ve své knize, přijít s nápadem na vytvoření falešného města, jež mělo zmást německou Luftwaffe. V přístavu Mayut byla proto za pomoci kartonu, světel a bláta vytvořena falešná Alexandrie.

Když nad ní přeletěla německá letadla, Maskelyne měl dokonce nechat některé falešné lodě a budovy vybuchnout, aby nacisté nabyli dojmu, že zasáhli cíl.

Neviditelné lodě v Suezu

Následně bylo služeb A-týmu zapotřebí k ochraně Suezského průplavu. Pomocí 24 světlometů, rozmístěných po celé délce kanálu, bylo vytvořeno vířivé světlo, které bránilo německým pilotům spatřit lodě Spojenců, proplouvající kanálem.

Nejvíce ale A-tým zazářil během operace Cascade v severní Africe. Polní maršál Archibald Wavell (1883–1950) zde čelil geniálnímu německému stratégovi, Erwinu Rommelovi (1891–1944), jež velel jednotkám Afrikakorpsu.

Byl to právě Wavell, který si povolal A-tým, aby mu pomohl nacisty zmást.

Proti Rommelovi, Pouštní lišce

Po neúspěších byl Wavell nahrazen polním maršálem Bernardem Montgomerym, který zahájil ofenzivu u El Alameinu. V říjnu 1942 spustil operaci Lightfoot, v níž sehrála hlavní roli právě kamufláž. Bylo nutné Němce přesvědčit, že britský útok přijde z jihu, zatímco Montgomery jej plánoval ze severu.

Maskelyne a další členové A-týmu vymysleli, jak pomocí pomalovaného plátna a kartonu dosáhnout toho, aby britské nákladní automobily na jihu vypadaly jako tanky, zatímco tanky na severu byly maskovány jako kamiony.

Hrdina, nebo mluvka?

Aby byla iluze chystaných útoků z jihu dokonalá, položili zde královští ženisté falešný vodovod, zorganizovali falešné rádiové přenosy a v poušti dokonce vytvořili napodobeniny stop tanků. Němci na lest skočili a Montgomery bitvu u El Alameinu vyhrál.

Nutno ovšem říci, že ač se Maskelyne k úspěchům A-týmu hrdě hlásí, rozsah jeho zásluh při působení v něm je značně sporný.

Americký podfuk

Boeing je v současnosti jedním ze dvou největších světových výrobců letové techniky na světě. Sídlo má v Chicagu, v americkém státě Illinois, a je největším americkým exportérem. První výrobní hala Boeingu, a zároveň původní sídlo společnosti, vznikla v roce 1917 v Seattlu ve Washingtonu.

Ve 30. letech se ale ukázalo, že je závod při přechodu z výroby malých hydroplánů z tkaniny a dřeva na modernější celokovové stroje zastaralý. Proto byla v roce 1936 zahájena stavba druhého závodu, jehož součástí byla moderní montážní linka, z níž se dokončené stroje dostaly přímo na letiště.

Leteckou továrnu ochrání Hollywood

Vznikaly zde rané prototypy B-17 Flying Fortress, Boeingů 307 a 380 či bombardovací letouny Douglas A-20. Jen B-17 zde vyrobili 12 za den. Když v prosinci 1941 zaútočili Japonci na Pearl Harbor, a USA tak vstoupily do války, bylo potřeba tento strategický závod ochránit.

Nejjednodušším řešením bylo nechat jej „zmizet“. Armáda proto oslovila hollywoodská filmová studia. Kdo jiný než továrna na sny by měl být něčeho takového schopen.

Režisér ve službách armády

Filmové studio Metro-Goldwyn-Mayer tímto úkolem pověřilo svého nejlepšího muže, filmového režiséra a scénografa Johna Stewarta Detlieho (1908–2005). Ten vystudoval architekturu na Pensylvánské univerzitě a později po válce se věnoval navrhování dalších staveb, například Temple De Hirsch Sinai v Seattlu.

Aby skryl továrnu před možným leteckým útokem, rozhodl se Detlie vytvořit to, co uměl nejlépe, tedy obří kulisu.

Dokonalé město

Nad areál leteckého závodu tak byla vztyčena obrovská plošina, stojící na pylonech a stožárech. Na jejím povrchu byla vytvořena malba sítě ulic ospalého venkovského městečka, která přesně navazovala, při pohledu z bombardéru, na okolní zástavbu.

Detlie se ale nespokojil s málem. Za krátko tak ulice lemovalo 53 domů, 24 garáží, obchod, autoservis a tři skleníky vysoké asi 120 centimetrů, vyrobené z překližky.

Wonderland skončil ve sběru

Aby byla iluze dokonalá, měly domy červené střechy, okna odrážela slunce a z některých komínů se kouřilo (šlo o skutečné komíny leteckého závodu). Detlie je doplnil třemi stovkami kašírovaných stromů z pletiva a auty, která figuranti přesouvali po ulicích.

Model byl pojmenován Wonderland, podle knihy Lewise Carrolla Alenka v říši divů (wonderland). Ulice nesly názvy jako Překližková třída či Papírový bulvár. Stavba byla dokončena až v roce 1944, tedy jen pár měsíců před koncem války, kdy už měli Japonci jiné starosti než útok na leteckou továrnu v USA.

Dílo bylo nakonec v roce 1946 rozebráno a po kusech rozprodáno do sběru. Umožnilo ale, aby v závodu během války vzniklo 6981 bombardéru B-17.