Do mikrofonu řekne několik obvyklých frází, krátce se ukloní, zamává pasažérům a pak za jejich potlesku zmizí v lodních útrobách. Kolikrát už tohle Ital Francesco Schettino (*1960) absolvoval. V 51 letech je už zkušeným kapitánem.

Právě teď má na povel luxusní výletní loď Costa Concordia, která 13. ledna 2012 zamíří na sedmidenní plavbu po Středomoří. V plánu je minout ostrůvek Giglio a pokračovat do Savony v severní Itálii.

Manévr nevyjde

Jenže Schettino má s lodí vlastní záměry. Když se loď začne blížit ke Gigliu, pouští se do úprav kurzu. Chce se dostat blíž k ostrovu, aby mohl pozdravit místní obyvatele. Problémem je, že indonéský kormidelník jeho pokynům ne vždy správně rozumí.

Schettino si riskantními manévry zahrává s ohněm. Posádka netuší, jak blízko je nebezpečí. Costa Concordia se rychle dostává z hloubky do mělkých vod. V jednu chvíli ji od kamenitého mořského dna dělí jen pár metrů.

Ve 21:44 nařídí Schettino uhnout před skalnatým útesem ostře doprava. Příď sice vyvázne bez škrábnutí, záď to ovšem schytá. „Ostře doleva!“ dožaduje se kapitán. Jenže je pozdě. Drtivý náraz udělá do boku lodi velkou díru a z útesu odlomí obří balvan.

Je přesně tři čtvrtě na deset večer, když se z pohádkové plavby stává pro více než 4000 cestujících děsivý horor.

Času dost…

Vlády nad lodí se ujímá chaos a panika. Zatímco posádka na můstku je ochromena tím, co se právě stalo, do rozpáraného trupu se hrnou tisíce tun vody. Během pár sekund vyřadí elektromotory starající se o pohon lodi i elektrické generátory.

Tma, která loď pohltí, má za následek ještě větší zmatek. Jenže Schettino s evakuací otálí. Concordia mezitím rychle nabírá vodu a silně se naklání napravo. Poplašný signál se rozezní až skoro hodinu po nárazu.

Lidé se hrnou do záchranných člunů, některým povolují nervy a vrhají se do moře.

Prostě jsem zakopl!

Jiní se přetahují o záchranné vesty. Během všeho toho zmatku nasedá Schettino do záchranného člunu a opouští loď. Přestože mu pobřežní stráž následně vysílačkou několikrát důrazně přikáže, aby se na palubu vrátil, neudělá to.

Místo toho si vezme taxík do hotelu, kde pak poskytne rozhovor italským novinářům. „Vezměte mě odtud pryč!“ nařídí řidiči. Jeho amatérismus stojí život 32 lidí.

Poslední oběť se podaří objevit až začátkem listopadu roku 2014. To už je zbabělý kapitán v nemilosti veřejnosti i justice. Před soudem se kroutí jako úhoř.

Skála, do které jeho loď narazila, prý nebyla na mapách a loď neopustil úmyslně, ale prostě „zakopl“ a „spadl“ do záchranného člunu. Podle svých slov je pouze obětním beránkem. Jeho báchorky ovšem nepadnou na úrodnou půdu.

V roce 2015 si vyslechne verdikt 16 let vězení. Za každou oběť musí navíc zaplatit 40 000 eur.