Kdysi stačilo zaklonit hlavu, aby člověk mohl v noci žasnout nad oblohou posetou miliony hvězd. Dnes už si o tom může většina lidí nechat jen zdát.

Podle posledních údajů přes 80 procent obyvatel Severní Ameriky a téměř 70 procent Evropanů nemůže zaklonit hlavu a spatřit Mléčnou dráhu. Na vině je rušivé osvětlení nočního nebe způsobené rozptylem umělého světla v ovzduší, známé také jako světelný smog.

Svět sužuje světelný smog

Ve dne je světlo. V noci tma. Tak tomu bylo od počátku existence života. Ten se pravidelnému střídání světla a tmy přizpůsobil natolik, že téměř všechny životní pochody se řídí právě množstvím světla. Nebo tmy.

Vznik elektrického osvětlení v noci před více než sto lety pozitivně ovlivnil mnoho oblastí lidského života, ale jak se zdá, všeho moc škodí.

Do noci dnes vedle veřejného osvětlení září rozsvícená okna, výlohy obchodů i přemnožené reklamní poutače, nasvícené památky a pozadu nezůstává ani doprava.

Světlo sice není tak očividným znečištěním prostředí jako třeba výfukové plyny nebo plastový odpad, a mnozí si ho dokonce vůbec neuvědomují, vědci však varují před jeho rozsahem a negativními dopady.

„Jde o nejvýraznější změnu našeho života a hrozbu týkající se téměř všech obyvatel vyspělého světa,“ říká Mark Rea, ředitel newyorského Centra pro výzkum osvětlení.

Většina Evropanů nevidí Mléčnou dráhu

Podle vědců je světelným smogem zasaženo přes 80 procent obydleného světa, zejména pak Severní Ameriky a Evropy kde v oblastech se světelným znečištěním žije až 99 procent lidí!

Kolem velkých metropolí vznikají světelné zóny, zasahující hluboko do neobydlených oblastí. „V Evropě už dnes prakticky původní přirozenou noční tmu spatřit nelze,“ říká Rea.

Podle výsledků výzkumu, na kterém se podíleli také astronauti z Mezinárodní kosmické stanice ISS, přitom za posledních 20 let vzrostla míra světelného znečištění více než desetinásobně.

Některá místa, například Singapur, jsou světlem tak zasažená, že už tu noc prakticky neexistuje. Nejde však jen o problém velkých měst, jak by se mohlo zdát. Světelné znečištění viditelné stovky kilometrů daleko dnes produkuje každá větší vesnice.

A také bezohledné podnikání, jak dokazují třeba obrovské polské skleníky u českých hranic, které září do noci jako gigantické reflektory.

Kam nechodí tma, tam chodí lékař

Jako první si sice problému všimli v polovině 20. století astronomové, kterým se zhoršovaly pozorovací podmínky, dnes už je však jasné, že zdaleka nejde jen o hvězdy. Likvidace tmy ohrožuje i lidské zdraví.

Světlem a tmou se řídí naše vnitřní hodiny uložené v supraschiasmatickém jádře (SCN) v mezimozku.

Narušení cirkadiánního rytmu (biorytmus střídání dne a noci) znamená mimo jiné narušení kvality spánku, což zhoršuje regeneraci nervového systému, vede nejen k podrážděnosti, depresím, únavě a postupnému snižování duševní i fyzické výkonnosti, ale také k duševním poruchám, obezitě a dokonce i diabetu.

Tma má zásadní podíl na produkci životně důležitého hormonu melatoninu. „Ta se spouští při ubývajícím světle a prodlužování jeho vlnové délky, tedy lidově řečeno při západu slunce, a maxima dosahuje kolem 3 hodiny po půlnoci,“ říká doktor Jiří Pokorný.

Nezáleží přitom, zda spíte nebo bdíte, ale na množství světla zachyceného sítnicí. Tedy na tom, jak moc je tma. A když není, tvorba melatoninu se snižuje nebo zcela zastaví.

Vzhledem k tomu, že podle posledních výzkumů tento hormon mimo jiné zpomaluje proces stárnutí, pomáhá proti Alzheimerově chorobě a navíc v době spánku chrání tělo před rakovinotvorným bujením, dalo by se říci, že světelný smog je karcinogenní. Zkrátka. Kam nechodí tma, tam chodí lékař.