Existují společnosti, kde jsou ženy hlavou rodiny, zatímco muži jsou v podřízeném postavení? Samozřejmě. A které to jsou? „Všechny,“ odpoví s úsměvem zkušený znalec života.
Obecně platný společenský model, který v různých formách platí po celém světě, je patriarchální. Společnosti, rodinou počínaje, státy konče, řídí až na výjimky muž. Jeho úkolem je zabezpečit rodinu, popřípadě se postarat o chod státu či kmene.
Děti automaticky získávají jméno po otci, rodová linie se určuje „po meči“ stejně jako dědičné právo. Existují však společnosti, kde je tomu naopak. Například indičtí Khasiové.
Tolik partnerů, že je těžké určit otce
„Počátek khasijského matriarchátu spadá do doby, kdy měly ženy několik partnerů a bylo těžké určit otcovství,“ tvrdí indická antropoložka Valentina Pakynteinová o původu matriarchálního uspořádání autonomního indického kmene, k němuž se hlásí přes 1 300 000 lidí.
Jiná teorie ovšem tvrdí, že původ je v dávném rozdělení rolí, kdy khasijští muži bývali jako lovci a válečníci příliš dlouho z domu, aby se mohli starat o své rodiny, a tak jejich roli převzaly ženy.
Velení se závazky
Khasiové žijí v monogamních svazcích, kde si žena vybírá muže. Ona je také ta, kdo si po svatbě odvádí partnera do svého domu, i když se to nejspíš obejde bez tradičního přenášení přes práh.
Podle zákona děti patří výhradně matce, přebírají její příjmení a dcery také úkol udržovat rodovou linii.
Také jí podle zákona patří veškeré nemovitosti, které se dědí z matky na dceru, vždy tu nejmladší, která pak s domem přebírá také závazek postarat se o rodiče, až zestárnou.
Jako šéf má pod palcem rozhodování i finance a také má právo manžela vyhnat, pokud je jí třeba nevěrný. Zdá, že indické ženy, z nichž každá třetí trpí domácím násilím, mohou khasijským ženám jen závidět. Jenže každý líc má i rub.
Víc odpovědnosti, víc práce
S tím jak ženy převzaly veškerou odpovědnost, převzaly také mnohem větší podíl povinností a práce. Ony se musejí postarat o domácnost i finanční zabezpečení, pracují na poli, vedou rodinné obchůdky, prodávají na trhu. Zatímco muži se jen vezou.
Navíc muži očividně dávají přednost dcerám, které nejsou dědičkami a pokračovatelkami rodu. Mohou tak přece jen částečně uniknout tlaku nové rodiny.
Osamělý boj za emancipaci
Ženy jsou u Khasiů natolik dominantní, že se někteří muži snaží rozpoutat emancipační kampaň. „Jen si to představte. Opustíte rodný dům a najednou jste poskokem v domě tchyně, která jen rozkazuje.
To byste chtěli?“ ptá se Kaith Pariat, zřejmě nejhlasitější bojovník za rovnoprávnost khasijských mužů. „Nejenže nemáme právo rozhodovat, ale ani nejsme zváni k rodinným radám. Nemáme právo na děti, na majetek, na nic.
Sloužíme jen k rozmnožování, a jediné co můžeme dělat, je hrát na kytaru, zpívat, opíjet se a zemřít mladí,“ omílá s povzdechem v každém rozhovoru. Se svým názorem je však v drtivé menšině.
Většina khasijských mužů jeho názory nesdílí a přeje si současný systém udržet. Možná sdílí názor, že žena je schopnější než muž, ale možná jim jen vyhovuje nulová zodpovědnost a minimum starostí na vlastních bedrech.
