Dorozumění lidí se zvířaty zatím bylo možné snad jen v pohádkách. Maďarští vědci však v současnosti vyvíjejí počítačový program, který by měl umožnit porozumění psí řeči.

Psí štěkot není jen obyčejné monotónní hafání. Psi svým hlasovým projevem dokáží vyjádřit různé nálady a postoje, koneckonců i chlupatí čtyřnožci mají bohatý vnitřní život, který dovedou i vyjádřit navenek.

Zatímco jejich vlčí či šakalí příbuzní upřednostňují ve své hlasové komunikaci vytí nebo kňučení, psi vsadili právě na štěkot.

Vědci v Maďarsku vyvíjejí počítačový software, který by měl dokázat rozlišit, co má pes právě na srdci. Ke vzniku softwaru bylo nejdříve nutné analyzovat šest tisíc druhů psího štěkotu.

Pes samozřejmě štěká jinak, když má zájem o hru, když chce jít na procházku nebo když vidí jiného psa.

„Myslím, že jsme dokázali, že existují velké významové rozdíly mezi jednotlivými druhy štěkání,“ prohlásil Csaba Molnár z budapešťské Univerzity Eötvöse Loránda. Ovšem závěry experimentu zatím zas tolik přesvědčivé nejsou.

Počítač psí štěkot správně pochopil jen ve 43 procentech případů. Zároveň bylo kontrolně zkoumáno, jak psům rozumí lidé. Ti za počítačem zaostali o pouhá tři procenta.

Molnárův tým tedy čeká ještě spousta práce, nicméně vylepšený program by lidem mohl pomoci lépe komunikovat se zvířaty.

Štěkot má jistý řád, který by se dal přirovnat k větné stavbě. Například, pokud pes nejdříve zavrčí a krátce štěkne, jedná se o výzvu ke hře.

Pokud však pes na první místo zařadí štěknutí a až poté zavrčí, znamená to, že se cítí ohrožen a zároveň s potenciálního soupeře má respekt.  Dospělí psi hlasitým štěkáním mohou dávat najevo svou agresivitu, štěňata na sebe ňafají při svých hrách.

Chování štěňat domácích i divokých psů je podobné a řada vědců si proto myslí, že psi chovaní v domácnostech si zachovávají vlastnosti štěňat po celý svůj život.

Vědci zkoumali i tóny, jakými psi „promlouvají“. Němka Dorit Feddersen-Petersenová z univerzity v Kielu a Sophia Yin z Kalifornské univerzity v Davisu došly nezávisle na sobě k podobnému závěru.

V ohrožení psi štěkají hlubšími a temnějšími tóny. Naopak při dovádění bylo štěkání proměnlivé, vysoké a mnohem více frekvenčně modulované. Někteří badatelé jsou pak přesvědčeni, že psí štěkot je výsledkem dlouhého spolužití těchto čtyřnožců s lidmi.

To by znamenalo, že štěkání je určeno lidem. Ovšem, na druhé straně jsou prokázány případy i štěkajících vlků. Tajemství psí řeči bude jistě vědce lákat i nadále.