Český král Přemysl Otakar II. se zakousne do šťavnaté pečínky, až mu odstříkne tuk. Jeho neteř se vdává a on jí vystrojil bohatou veselku, jak se na českého panovníka patří. Na jídle a pití rozhodně nešetří a sám si dobře pochutná.

Královská kuchyně v době vlády českého krále Přemysla Otakara II. (kolem 1233–1278) rozhodně netrpí nouzí.

Nejvyššími účetními položkami na jejím soupisu jsou zpravidla výdaje na chleba, maso a víno, tři nejdůležitější součásti středověkého jídelníčku v našich zemích.

Správné propečení a kůrčička je základ

Například historik Pavel Žídek (1413–1471) se o tehdejší době zmiňuje, „že chléb jest rozličný a dobře dvacaterý.“ Přemyslova první manželka Markéta Babenberská (1204/1205–1266) má na dvoře svého chlebária, sluhu, který se stará jenom o nákup mouky, pečení a výdej chleba.

Dobrý a správně propečený chleba s kůrčičkou je základ.

Med nejlépe konzervuje maso

Stejně jako se peče dvacet druhů chleba, i maso se upravuje různě, vařením, pečením nebo sušením. Dochucuje se solí a medem, hodně se používá koření, například kopr a kmín. Zvláštní význam má med, který umožňuje výborné konzervování masa po delší dobu.

Tehdy totiž neměli jinou možnost uchovávání potravin než uložení ve sklepích. Proto se potraviny rychle kazily.

Víno se dostane na všechny

Oblíbenými pokrmy se i na královské tabuli stávají sladké a slané kaše.

Panovník Přemysl Otakar II. si dobré jídlo neodepře, například 5. října 1264 nechá na svatbu své neteře Kunhuty Braniborské s Bélou, synem uherského krále Bély IV., doručit nejenom drůbež, ale také hodně zvěřiny.

Vína prý nechá přivést tolik, že by klidně vystačilo pro obyvatele obou zemí (Čech i Uher) na několik dní. Hlavní ale je, že to všechno platí ze své kapsy.