Praotec Čech patří k nejznámějším postavám našich pověstí, ale kdo skutečně stál u počátků českého národa? Současná věda se snaží oddělit legendu od reality a přináší mnohem střízlivější obraz, než jaký známe z tradice. Co tedy o praotci Čechovi víme – a co zůstává jen působivým mýtem?

Kdo to byl, muž, jehož jméno dodnes nese celý národ?

Příběhy z počátků naší vlasti známe především z Jiráskových Starých pověstí českých, ale jejich kořeny sahají mnohem hlouběji. Nejstarší zmínky o praotci Čechovi se objevují už u Kosmy v 11. století, i když ho nazývá Boemus.

Jeho příběh, který ho popisuje jako vůdce, jenž přivedl svůj lid do úrodné země pod horou Říp, se stal základním kamenem české národní identity. Jeho hrob, vysoká mohyla, se podle pověsti nachází v obci Ctiněves. Ale co na to říká historie a archeologie? Je postava praotce Čecha skutečná, nebo jen symbolický mýtus o našich kořenech?

Hledání ztraceného hrobu

V průběhu staletí se mnozí snažili potvrdit pravdivost pověsti o praotci Čechovi. Archeologové se soustředili na oblast Ctiněvsi, kde měl být podle Václava Hájka z Libočan pohřben.

Pověst vypráví, že po jeho smrti byl zpopelněn na hranici a popel uložen do popelnice, nad níž byla vztyčena mohyla. Tyto pokusy o nalezení hrobu však vždy skončily neúspěchem.

V 17. století nechal kníže Lobkowitz prokopat ctiněveský kostel sv. Matouše i nedaleký vrch Želiv, ale nic nenašel. Snad nejblíže se dostal kněz a archeolog Václav Krolmus, který v roce 1853 objevil u ctiněveského hřbitova „Čechovu mohylu“ v troskách.

S nadšením na místě začal kopat a nalezl několik keramických střepů a kamenné kladívko. Bohužel, nejednalo se o artefakty z hrobu praotce, nýbrž o sekeromlat z pozdní doby kamenné.

Fakt, že archeologové nikdy nenašli žádné hmatatelné důkazy o existenci praotce Čecha, vede k jedinému závěru.

Postava praotce Čecha je s největší pravděpodobností legendou, která měla dát českému národu a jeho území symbolický původ a sjednotit jej pod jménem zakladatele.

Mnozí historikové se domnívají, že pověst má svůj základ ve snaze vysvětlit původ jména Bohemie (země Bójů), která byla později přetvořena do podoby praotce, který přivedl na toto území svůj lid.

Je to příběh, který má spíše duchovní a mytologický význam, než historický základ. Je to příběh o tom, jak se národ formuje, a o tom, jak si vytváří svou vlastní historii a identitu.

Mnozí badatelé se dodnes snaží odhalit, kde se pravda a fikce v těchto starých příbězích prolínají. Zatímco věda často vyvrací doslovné výklady pověstí, dává nám hlubší vhled do toho, jak naši předkové vnímali sami sebe a svou minulost.

Příběh praotce Čecha tak zůstává silným symbolem, i když se ukazuje, že je to spíše mytologický zakladatel, než historická osobnost.

I když nám moderní věda nabízí racionální vysvětlení a ukazuje na to, že praotec Čech mohl být spíše mytickou postavou než historickou osobností, jeho příběh zůstává důležitou součástí naší kultury.

Odkaz na něj je patrný v názvu naší země a jeho jméno se stalo symbolem národní hrdosti a jednoty. A tak, ačkoliv neexistuje hrob, kde bychom mu mohli složit poctu, žije dál v pověstech a ve vědomí každého z nás.