I dopravní značení prodělalo svůj nikoliv nezajímavý vývoj. Asi prvními „značkami“ byly lidské stopy v měkkém terénu značící, že tudy cesta vede.

Postupem času se však setkáváme s komplikovanějším značením. V Pompejích, které potkal tak krutý osud, byly nalezeny patníky oddělující pěší zóny od vozovek. Tyto kužely z kamene byly staré více než 2000 let. Z Pompejí také pocházejí předchůdci dnešních žeber: vyvýšené kameny vedoucí napříč vozovkou.

Kolem roku 120 př. n. l. se u římských cest objevují cedule s ukazateli směru a vzdáleností od Říma. Tento systém byl později převzat i ve středověké Evropě. Asi v roce 1700 zavedl ruský car Petr Veliký tzv.

„věstníky“ (1 versta = 1067 m), které označovaly vzdálenost mezi dvěma nebo více městy. O pár let později se v Německu objevily dřevěné značky na křižovatkách.

Nástup automobilismu přinesl změnu i v dopravním značení. Poněkud úsměvně působí nařízení londýnské radnice, aby před každým autem šel chodec s červeným praporkem. Je jasné, že cesta vozem tak byla nesmírně pomalá.

Z roku 1903 pak pochází první zákon, který ve Velké Británii zavádí dopravní značky podobné těm dnešním. V Československu se pak dopravní značení objevuje od roku 1935.